Když originální umělec vyrazí do země zmítané válkou, nepřiveze soubor angažovaných fotografií určených k dojímání a studu nad tím, že vás ráno neprobudila kulometná palba a máte doma tekoucí horkou vodu. Důkazem je výstava Štěpánky Šimlové (1966) Jdi a nestřílej, kterou v pátém patře pražského Veletržního paláce hostí Národní galerie do 28. dubna.
"Expozice by snesla ještě komornější pojetí, ale tohle je nejmenší sál v budově," říká o projektu, který vznikl po návštěvě Barmy, ředitelka Sbírky moderního a současného umění a kurátorka Helena Musilová. Vedle autorských videí, fotografií i maleb Šimlová natočila také dokumentární film Umění přežít nejdelší válku na světě.
Z výstavy Jdi a nestřílej (autor Štěpánka Šimlová)
Jedna z našich nejvýraznějších vizuálních umělkyň vstoupila na výtvarnou scénu kolem sametové revoluce. Neomezuje se na tvorbu v jednom médiu, vyjadřuje se v malbě, kresbě, fotografii i videu. Jako jedna z prvních v Česku začala experimentovat s digitálním obrazem a s jeho manipulací. Národní galerie tak pokračuje v mapování díla umělců mladé a střední generace.
Boj dobra a zla
Výstavu obohatil sugestivní zvukový doprovod. Jen hodně pozorný posluchač by možná sám od sebe poznal, že intenzivní dusot není z válečné zóny. "Ve skutečnosti je to zvuk tělocvičny," vysvětluje Barbora Stejskalová, která se na instalaci výstavy podílela. "Ale je dost upravený, tak to není poznat. Když jsme poslouchali autentické nahrávky z Barmy, najednou se tam ozvala cirkulárka. Ukázalo se, že jsou to cikády. Jenže zněly tak pronikavě, že zvukový záznam prostě nešlo použít," dodává.
"Prvotním záměrem instalace je uvědomit si stále přítomnou latentní hrozbu válečného konfliktu, který však autorka současně převádí do daleko obecnější roviny. Velmi zjednodušeně řečeno, do boje dobra a zla, bez možnosti přesně rozlišit důvody či pohnutky zla," tvrdí Musilová. Pohyb v prostředí, které je zdánlivě ideální, vstřícné, ale ve kterém je skryto smrtelné nebezpečí, se podle ní nemusí odehrát jen v místě válečné zóny, ale přeneseně kdekoliv. "Základní emoce, jako je strach, nejistota a očekávání, je možné prožít i v našem civilizovaném světě, daleko od válečných střetů."
Z výstavy Jdi a nestřílej (autor Štěpánka Šimlová)
Vedle vlastního výtvarného projektu vznikne i prostor pro celou řadu doprovodných aktivit, od projekce vzniklého dokumentu přes workshopy vycházející z vlastní instalace až po aktivity spjaté s Člověkem v tísni.
Morálně nezlomení
"Vlastně to byla úplná náhoda," vysvětluje svůj motiv Šimlová. "Kamarád, který se o Barmu dlouhodobě zajímá, mi ukazoval fotky, až jsem se rozhodla spatřit to na vlastní oči." A na vlastní oči viděla třeba muže, který sice vyprávěl o tom, jak mu vypálili dům, ale usmíval se u toho. "To mě fascinuje, jak jsou tam po tom všem lidé pořád morálně nezlomení. Oni mnozí vlastně nezažili nic jiného, ta země je ve válečném stavu od šedesátých let," podivuje se autorka.
A jak vlastně vznikl titul výstavy Jdi a nestřílej? "Chtěli jsme něco vzdušného, až neurčitého," tvrdí výtvarnice. "Vlastně to má znamenat Jdi a dívej se." Takže je možná dobře, že se z reproduktorů místo střelby ozývá driblování.
