Motiv dvojníků, často dvojčat podobných si jako vejce vejci, patří k nejstarším a nejvděčnějším literárním motivům. V divadle sloužívá jako pružina, umožňující odstartování kolotoče komických záměn a nedorozumění, v próze jako zhmotnění psychického rozdvojení osobnosti. Každopádně vyjadřuje věčnou lidskou nejistotu o trvalosti vlastní totožnosti, tak závislé na vnějších okolnostech a vztazích, že stačí zakopnout o jakýsi bludný kořen a už neplatí to, co ještě včera vypadalo jako jednou provždy dané.
William Shakespeare | |
Překlad |
Martin Hilský |
Režie |
Enikö Eszenyi j.h. |
Scéna |
Kentaur j.h. |
Kostýmy |
Andrea Bartha j.h. |
Dramaturgie |
Johana Kudláčková |
Pohybová spolupráce |
Tamás Gyöngyösi j.h. |
Shakespeare se problémem lidské identity zabývá v mnoha svých hrách, zejména ve Snu noci svatojánské, a v Komedii omylů vyjadřuje toto téma v monologu Antifola syrakuského: "Já ve světě jsem jako kapka v moři,co v oceánu hledá druhou kapku;když tam však skápne, aby si ji našla,rozpustí se a ztratí sama sebe.Já hledám matku a bratra a jak jehledám, sám sobě nešťastně se ztrácím".
Osoby a obsazení | |
Egeon, kupec syrakuský |
Boris Rösner |
Emilie, jeho žena |
Jana Preissová |
Antifolus efeský, Antifolus syrakuský |
Milan Mikulčík j.h. |
Dromio efeský, Dromio syrakuský |
Martin Preiss |
Solinus, vévoda efeský |
Tomáš Petřík/Petr Bláha |
Angelo, zlatník |
Ladislav Mrkvička |
Baltazar, kupec |
Rudolf Stärz |
Kupec, přítel Antifola syrakuského |
Miloš Nesvadba |
Skřipec, doktor a zaklínač |
Jiří Kodet |
Kupec, věřitel Angelův |
Petr Bláha |
Adriana, žena Antifola efeského |
Hana Ševčíková |
Luciana, její sestra |
Martina Válková |
Kurtizána |
Marika Procházková j.h. |
Režisérka Enikő Eszenyi toužila stvořit takový jevištní svět, kde by podobné záměny mohly vznikat zcela přirozeně - obchodní přístav Efesos se v její představě proměnil v jakýsi supermarket, který prostupuje celé město, člověk se v něm snadno ztratí a zabloudí. Ale i v tomto urbanistickém prostředí existuje tajemné čisté místo, kde se může každý vrátit sám k sobě, kde může najít svou ztracenou identitu, své ztracené blízké. A do této oázy harmonie jsou pozváni na závěr představení všichni lidé na jevišti i v hledišti.
M. Preiss a M. Procházková ve hře Komedie omylů, kterou uvádí Národní divadlo. |
M. Stehlíková - Válková a H. Ševčíková ve hře Komedie omylů, kterou uvádí Národní divadlo. |
L. Mrkvička a M. Stehlíková - Válková ve hře Komedie Omylů, kterou uvádí Národní divadlo. |