Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Národní divadlo hraje Borkmana s prošlou záruční lhůtou

  10:07aktualizováno  10:07
- Vrcholná dramatika "největšího Nora" Henrika Ibsena se - viděno dnešníma očima - zmítá mezi naftalínem páchnoucí starožitností a naprostou moderností. To, co se může zdát v Ibsenovi staré, jsou vedle některých postupů dramatické techniky především soudobé společenské podmínky vpletené do osudů jeho hrdinů. Ty se pak mohou jevit jako podstatná příčina jejich tragédie. Moderní je naopak Ibsenův existenciální pohled na člověka, zlý humor, s nímž nahlíží naše slabosti a ubohosti, postižení sociální i morální viny, citové nedostatečnosti a hlouposti jako příčin lidských proher.
Nad všemi tématy předposlední Ibsenovy hry John Gabriel Borkman, kterou uvádí pražské Národní divadlo, vládne chlad. Ten je součástí tématu zločinně kalkulujícího mozku, chladné citové zpronevěry, sychravé sobecké víry postav ve vlastní obrodu a záchranu ztracené cti, mrazivé neschopnosti podlomených hrdinů vidět za špičku svého nosu. Ledový chlad přírody, který sevře Borkmanovo srdce v závěru dramatu, je už jen nelaskavou ironickou metaforou "velikosti" našich životů a snažení. Má-li John Gabriel Borkman jakousi katarzi, pak negativně právě v zjištění, že štěstí lidského života v účelovém chladu a kalkulu spočívat nemůže.
Činohra Národního divadla sotva mohla v Ibsenově dramatice volit hru aktuálnější. Mimo jiné třeba i tím, jak Ibsen zrcadlí zrůdné pronikání nemravné podnikatelské morálky do těch nejosobnějších vztahů nebo pikantními detaily sto let starého tunelování. Modernost Ibsenovy hry je ovšem patrná spíše v záměrech než v její jevištní realizaci.
Režisér Ĺubomír Vajdička, jehož skutečně hluboké inspirace jsou přesvědčivě dokumentovány v programu, kráčí sice s Ibsenem ruku v ruce, ale na cestu k dnešnímu divákovi mu nesvítí. Autorův text nechá plynout v pravděpodobných aranžmá, dialog střídá dialog. Přidat hlas, ubrat hlas, při vrcholné emoci prolétne vzduchem kabelka, podlomí se nohy. Vybraná místa něžně podmalovává hudba, aby v samém závěru zazněla mohutným úderem smyčců, emocionálním poselstvím inscenace.
Takovéto výrazové prostředky ovšem jen podtrhují to, co na Ibsenovi zestárlo. Realistickou těžkopádnost, motivační popisnou důkladnost, symboliku držící se první významové roviny. Ibsenovu velikost je dnes nutné z jeho díla vyloupnout, dobrat se jí jevištními prostředky, které poukáží na existenciální hloubku i paradoxnost autorových postřehů, často zahalených do dobové divadelní konvence. Na cestu skutečného vyjevování lidské psychologie ovšem režie vědomě rezignuje.
Na scéně Stavovského divadla přitom stojí dnešní esa naší první scény: Alois Švehlík, Věra Galatíková, Iva Janžurová. Jenže všichni hrají vlastně stejně, text přeříkávají způsobem, jako by šlo o veřejné aranžované čtení autorovy hry. Skutečné budování a strukturování role i jejího smyslu se ztrácí. V Johnu Gabrielu Borkmanovi tak na jevišti Národního divadla nepřichází jeden z největších světových dramatiků, ale divadelní zboží s prošlou záruční lhůtou.

Národní divadlo Praha - Henrik Ibsen: John Gabriel Borkman. Překlad František Fröhlich, verze pro ND Miloslav Klíma a Ĺubomír Vajdička, režie Ĺubomír Vajdička j. h., scéna Josef Ciller j. h., kostýmy Milan Čorba j. h., hudba Peter Mankovecký, dramaturgie Miloslav Klíma. Premiéra 3. prosince ve Stavovském divadle.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Z příprav představení „Hit. Tell the Difference“, které Cirk La Putyka...
Tell the Difference. La Putyka veze akrobaty přímo ze rwandské pláže

Letní Letná začíná už ve čtvrtek. Jedním z prvních představení letošního ročníku pražského festivalu nového cirkusu bude premiéra novinky z dílny Cirku La...  celý článek

Martin Kraus a Chantal Poullain v novém nastudování Šesti tanečních hodin v...
Hrát u Bolka je moje srdeční záležitost, říká Chantal Poullain

Úspěšné nastudování hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech se od léta hraje v Divadle Bolka Polívky. Chantal Poullain zde učí už třetí taneční mistr.  celý článek

Josef Moravec (uprostřed) jako Orfeus a Yvona Škvárová jako Veřejné mínění v...
RECENZE: Orfeus v Evropském parlamentu, Národní v uměleckém suterénu

Jestliže nedávný pokus Opery Národního divadla o italskou komedii připomínal upachtěnou televizní estrádu, pak pokus o humor v nové inscenaci Offenbachovy...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.