GLOSA: Opera se vrátila do sovětské éry. Nápad ale měla víc domyslet

Národní divadlo podniklo cestu časem a uvedlo krátké opery Aloise Háby a Dmitrije Šostakoviče, odrážející různými způsoby vztah autorů k bývalému sovětskému režimu. Dramaturgický počin je to jistě zajímavý, ale má kazy.

Roman Janál a Martina Hajdyla Lacová v prologu opery Orango | foto: Hana Smejkalová

Skladatel Alois Hába byl hledačem nových možností v klasické hudbě a v Roce české hudby jej stojí za to připomenout pozdní premiérou opery z třicátých let Nová země. Jejím námětem je hladomor a kolektivizace na Ukrajině a ani nepřekvapí, že nebyla dosud nikdy provedena. Před válkou působila příliš vstřícně k Sovětskému svazu, po roce 1948 zase příliš kriticky.

Alois Hába: Nová země

60 %

Národní divadlo

režisér Miroslav Bambušek

dirigent Petr Kofroň

12.prosince 2014

Dnes převažuje pocit naprosté a neomluvitelné naivity meziválečného levicového umělce, který sice nezastírá potíže a chyby „nové země“, sovětskou realitu však považuje za možnou a nejspíš i správnou cestu. To je jistě poučné. Hudebně jde o dílo bezesporu osobité a orchestr s dirigentem Petrem Kofroněm zaslouží uznání za jeho nastudování. Sólisté zpívali u pultů s notami, režisér Miroslav Bambušek ale děj dokreslil pantomimicky. Téměř jako sci-fi, kdy několik jedinců, kteří přežili letecké neštěstí, doslova spadne do jiné doby.

Spíš než avizované poloscénické provedení to připomínalo normální inscenaci. Tím nepochopitelnější je, že divadlo naplánovalo pouze jediné představení. Navíc z něj nevznikla nahrávka a v tištěném programu ani nebylo otištěno libreto. Nedomyšlený projekt vyšuměl do prázdna.

Baví opice i činovníci

Na rozdíl od Háby věděl Dmitrij Šostakovič až moc dobře, s jakou vražednou mašinérií má tu čest a v jeho osobním i uměleckém příběhu se střídají ústupky a vzdor. Národní divadlo spojilo do jednoho večera satirické skladby Orango a Antiformalistický jarmark, které uvádí na Nové scéně.

Dmitrij Šostakovič: Orango, Antiformalistický jarmark

65 %

Národní divadlo

hudební nastudování Petr Kučera

režie Sláva Daubnerová

Nová scéna, premiéra 17. prosince

Hlavně díky režisérce Slávě Daubnerové je představení živé a hravé, svou roli v něm má i dirigent, respektive pianista Jan Kučera. S brýlemi à la Šostakovič je od „originálu“ téměř k nerozeznání... Režisérka vytěžila hodně vtipu z Oranga, který je fragmentem nedokončené opery o dobrodružstvích poločlověka-poloopice, i z Antiformalistického jarmarku, v němž nechala defilovat oživlé busty politických činovníků, vydávajících směrnice o umění.

Tato produkce bude mít aspoň reprízy, ale zase to má kaz. Nová scéna je sice akusticky problematická, nicméně její dozvučení bylo při premiéře nesnesitelné. A nejspíš i zbytečné.