Naprostých šílenců se zhostili úctyhodně

11. června 2003 10:43

Hru současného amerického autora Williama Mastrosimona Jako naprostý šílenci měl před třemi a půl lety rozezkoušenou na Zábradlí Petr Lébl, pak však neblaze zasáhl osud. Tragikomedii o přepadení hollywoodských celebrit pologramotnými teenagery nastudovalo v dalších letech několik českých divadel, v Praze se tato morbidní moralita dočkala jevištní realizace až nyní. Na scéně Stavovského divadla ji uvedl šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal.
Podívejte se na videoukázky z představení.

Russ - herec, scenárista, režisér a producent - se chystá se svou družkou Jennifer k odjezdu na přímý TV přenos jedné z mnoha show, jsou však vyrušeni dvojicí mladíčků Kennym a Jimmym, obdivovateli filmových slátanin, které Russ vyrábí. Kluci se pohybují ve virtuálním světě počítačových her a televizních příběhů, nejsou schopni dost dobře odlišit skutečnost od fikce.

Nudili se, z televize znali adresu boháčova obydlí, rozhodli se tedy známé hvězdy navštívit. Zprvu možná ani nechtěli svým idolům ublížit, situace se však - také díky odkoukanému jednání a odposlouchaným filmovým replikám - komplikuje a příběh nabývá děsivých rozměrů.

V předloze prosvítají pod slupkou dobře napsaného akčního thrilleru průhledně moralizující tendence: tvůrci si své dočasné věznitele ohlupující produkcí vlastně vychovali, nechybí ani náznak analýzy prohnilých intimně-komerčních vztahů mezi hybateli showbyznysu. Zvláště dialog spoutaných partnerů, když je "naprostý šílenci" nechají chvíli o samotě, si říká o proškrtání či úplnou eliminaci.

Jevištní realizace díla je ovšem úctyhodná. V efektní scénografii Jana Duška, vykreslující nevkusnou nabubřelost interiéru, dokážou čtyři pozoruhodné herecké výkony nejen připoutat pozornost diváka, ale také oblomit některé nedokonalosti textu. Suverénní mediální démon Russ v interpretaci Jiřího Štěpničky prezentuje v efektním monologu se stále přepínaným mobilem bohatou škálu suverénního poručníkování profesionálních partnerů, podřízených i milenek.

William Mastrosimone Jako naprostý šílenci Stavovské divadlo
režie	Michal Dočekal
překlad	Jitka Sloupová
scéna	Jan Dušek
dramaturgie	Lenka Kolihová Havlíková
dramaturgická spolupráce	Jan Hančil
hudba	Roman Holý
kostýmy	Zuzana Krejzková
hrají	Jiří Štěpnička Sabina Králová Jan Dolanský Michal Slaný
Stavovské divadlo v Praze
premiéra	29. května 2003

Ani v téměř katastrofální situaci, do které se dostane, neztrácí schopnost kalkulovat a uplatňovat svoje psychologicko-marketingové dovednosti. Jeho partnerka v kreaci Sabiny Králové vykazuje menší protřelost, je bezbrannější, s vetřelci však dokáže komunikovat o počítačových hrách (kouzelná sekvence o Mega-mlátičovi), a ukazuje tak, že mentálně jim není zcela vzdálena.

Všechny jevištní pohnutky této postavy působí věrohodně. Velké příležitosti využili Jan Dolanský a Michal Slaný, první v partu agresivnějšího "kruťáka" Kennyho, druhý v roli plačtivě retardovaného Jimmyho. Plným nasazením a suverénním zpřítomněním "strašných dětí" ve velkém divadelním prostoru oba talentovaní herci prokázali, že jim místo v souboru první činohry náleží.

Dění na jevišti dynamizuje sugestivní a uměřeně ordinovaná hudba Romana Holého. Ve finále, kdy byznys "vítězí" nad smrtí, se z výšin snáší baterie svítidel, postup, který často používal Petr Lébl. Lze to snad číst i jako režisérův pozdrav zesnulému kolegovi.