Obec překladatelů přiřkla jeho podniku Skřipec za první dva svazky projektu Osm digestů světových autorů, který měl ve zkrácené verzi představit slavná díla literatury od antiky až po současnost.
"Za evidentní zneužití prací řady předních českých překladatelů pro účely velmi problematické a po odborné a profesionální stránce nedbale zpracované publikace," odůvodnil rozhodnutí poroty její předseda Libor Dvořák. Podle komise upravovatelé vytěžili stávající české překlady světových bestsellerů, jako je například Jméno růže Umberta Eca, Pán much Williama Goldinga, Mistr a Markétka Michaila Bulgakova či Hamleta Williama Shakespeara. Kromě toho se to v digestech podle porotců hemží stylistickými, gramatickými i literními chybami.
Adonai se brání - jednatel nakladatelství Ota Pavlas včera odesílal překladatelské obci dopis: "Dosti překvapivé je, že nám udílíte takovouto cenu za svazek, který není, jak jistě víte, překladem, ačkoliv tato cena je určena špatným překladatelským textům. V digestech jde samozřejmě o něco jiného než o překlad, jedná se o svého druhu adaptaci." Tuto svébytnou adaptaci Pavlas zdůvodňuje i tím, že na digest se nevztahuje copyright. Jinými slovy - upravovatel nasál stávající překlady a potom dílo převyprávěl. Důsledky této logiky se nabízejí: autora původního překladu nemusí nakladatel žádat o svolení, předkládat mu k nahlédnutí výsledek, ba ani mu platit.
Známý normalizační básník a publicista Karel Sýs si prý přečetl přímo originál Shakespearova Hamleta a poté digestoval - takto: "Měknou nám kolena, smrt lavíruje červeň našich lící štětcem namočeným v myšině, a naše plány? Cha! Že byly obráceny ostřím proti osudu? Teď zvadly jako prsy starých bab a změnily se v dětské slintání!" Jak uvádí překladatel a jeden z porotců Viktor Janiš, Sýsovo krácení je často velmi vzdálené originálu. Občas jde Sýsův digest dokonce proti svému "zhušťovacímu" smyslu. "Shakespearův text upravovatel vycpává vlastními neústrojnými metaforami, jako by mu originál nebyl dost poetický! Příklad za všechny - slavný Hamletův monolog je zcela zbytečně vyfutrován tvrzením: Neznámo je horší než obrna," uvádí ve svém posudku Janiš.
Špatně dopadl i dialog Piláta s Ješuou v Bulgakovově románu Mistr a Markétka. Namísto původního Pilátova dotazu "Jméno?" a Ješuovy reakce "Moje?" vzniká digestový paskvil. Pilát: "Jak se jmenuješ?" Ješuova odpověď: "Moje?" A tam, kde William Golding v Pánu much původně napsal větu "Teď tu stál celý poplašený pozorností, která se na něho soustředila, a zavrtával palec u nohy do ostré trávy," přišla digestová podoba s obměnou: "Kluk stál, zavrtával oči do země a rozpačitě si cucal palec."
"Víte, proč Adonai tu cenu dostalo? Protože je spjaté s mým jménem, a tudíž se značnou mediální pozorností!" vysvětluj e si Michal Zítko, proslulý svým vydáním Hitlerova spisu Mein Kampf. Vydávání digestů Zítko chápe jako záslužnou činnost, která děti může přivést i k originálu - prý na rozdíl od jednostránkových obsahů z děl světové a české literatury, které tady už řadu let vycházejí. "Nemůžete po nás chtít, aby to byl Shakespeare, Eco, Golding. Digest přece není literatura - důležité je, aby představil postavy, uvedl hlavní zápletku a v ideálním případě - opakuji v ideálním - zachoval atmosféru originálu," míní Zítko.
Podle Zítka je zařazení v takovém digestu pro autora vlastně poctou: "Kdybych byl autorem, sám bych se v takovém digestu rád ocitl." Na podobnou možnost asi jen tak nedojde, i kdyby Zítko rázem začal spisovat a proslul. Digesty z dílny Adonai se totiž špatně prodávají a majitel celý projekt pozastavil.
"Za evidentní zneužití prací řady předních českých překladatelů pro účely velmi problematické a po odborné a profesionální stránce nedbale zpracované publikace," odůvodnil rozhodnutí poroty její předseda Libor Dvořák. Podle komise upravovatelé vytěžili stávající české překlady světových bestsellerů, jako je například Jméno růže Umberta Eca, Pán much Williama Goldinga, Mistr a Markétka Michaila Bulgakova či Hamleta Williama Shakespeara. Kromě toho se to v digestech podle porotců hemží stylistickými, gramatickými i literními chybami.
Adonai se brání - jednatel nakladatelství Ota Pavlas včera odesílal překladatelské obci dopis: "Dosti překvapivé je, že nám udílíte takovouto cenu za svazek, který není, jak jistě víte, překladem, ačkoliv tato cena je určena špatným překladatelským textům. V digestech jde samozřejmě o něco jiného než o překlad, jedná se o svého druhu adaptaci." Tuto svébytnou adaptaci Pavlas zdůvodňuje i tím, že na digest se nevztahuje copyright. Jinými slovy - upravovatel nasál stávající překlady a potom dílo převyprávěl. Důsledky této logiky se nabízejí: autora původního překladu nemusí nakladatel žádat o svolení, předkládat mu k nahlédnutí výsledek, ba ani mu platit.
Známý normalizační básník a publicista Karel Sýs si prý přečetl přímo originál Shakespearova Hamleta a poté digestoval - takto: "Měknou nám kolena, smrt lavíruje červeň našich lící štětcem namočeným v myšině, a naše plány? Cha! Že byly obráceny ostřím proti osudu? Teď zvadly jako prsy starých bab a změnily se v dětské slintání!" Jak uvádí překladatel a jeden z porotců Viktor Janiš, Sýsovo krácení je často velmi vzdálené originálu. Občas jde Sýsův digest dokonce proti svému "zhušťovacímu" smyslu. "Shakespearův text upravovatel vycpává vlastními neústrojnými metaforami, jako by mu originál nebyl dost poetický! Příklad za všechny - slavný Hamletův monolog je zcela zbytečně vyfutrován tvrzením: Neznámo je horší než obrna," uvádí ve svém posudku Janiš.
Špatně dopadl i dialog Piláta s Ješuou v Bulgakovově románu Mistr a Markétka. Namísto původního Pilátova dotazu "Jméno?" a Ješuovy reakce "Moje?" vzniká digestový paskvil. Pilát: "Jak se jmenuješ?" Ješuova odpověď: "Moje?" A tam, kde William Golding v Pánu much původně napsal větu "Teď tu stál celý poplašený pozorností, která se na něho soustředila, a zavrtával palec u nohy do ostré trávy," přišla digestová podoba s obměnou: "Kluk stál, zavrtával oči do země a rozpačitě si cucal palec."
"Víte, proč Adonai tu cenu dostalo? Protože je spjaté s mým jménem, a tudíž se značnou mediální pozorností!" vysvětluj e si Michal Zítko, proslulý svým vydáním Hitlerova spisu Mein Kampf. Vydávání digestů Zítko chápe jako záslužnou činnost, která děti může přivést i k originálu - prý na rozdíl od jednostránkových obsahů z děl světové a české literatury, které tady už řadu let vycházejí. "Nemůžete po nás chtít, aby to byl Shakespeare, Eco, Golding. Digest přece není literatura - důležité je, aby představil postavy, uvedl hlavní zápletku a v ideálním případě - opakuji v ideálním - zachoval atmosféru originálu," míní Zítko.
Podle Zítka je zařazení v takovém digestu pro autora vlastně poctou: "Kdybych byl autorem, sám bych se v takovém digestu rád ocitl." Na podobnou možnost asi jen tak nedojde, i kdyby Zítko rázem začal spisovat a proslul. Digesty z dílny Adonai se totiž špatně prodávají a majitel celý projekt pozastavil.
 Michal Zítko vydal českou verzi Hitlerovy knihy Mein Kampf a jeho nakladatelství Adonai obdrželo anticenu Skřipec. |
