Nahota k herectví jednoduše patří

Vtančila do dveří k domluvenému rozhovoru skoro o hodinu později, s úsměvem a první odpovědí na rtech, kterou mě předběhla. „Byla jsem několikrát v Česku, a tak vám dopředu odpovím na nejčastější otázku, kterou mi tam pokládají: Jsem prý podle jména Češka. Nechci vás zklamat, ale po otci pocházím napůl z Libanonu a po matce jsem Mexičanka. Nejsem si jistá, jak daleko a kam až jde historie mých prarodičů z otcovy strany, ale zatím mi nikdo nepotvrdil, že bych měla mít v sobě středoevropskou krev."

"Jenže díky těmhle dotazům a díky svému jménu mám v srdci místo pro Prahu a lidi, k nimž snad dokonce možná i trochu patřím.“

Důvodem interview s úspěšnou a žádanou Salmou Hayekovou byla blížící se americká premiéra filmu Frida. V něm pod vedením režisérky Julie Taymorové hraje Hayeková hlavní roli, ale také jej spoluprodukovala. Snímek spatřil světlo světa po osmileté anabázi, jíž se různou měrou účastnilo víc než tucet scenáristů, šest režisérů, sedm producentů, dvě filmová studia a jedna kabelová televizní stanice.

Životní kronika malířky Fridy Kahlo byla poprvé představena na festivalu v Benátkách, od 1. května 2003 by se měla promítat i v Česku. Už v roce 1997, když Hayeková navštívila karlovarský filmový festival, hovořila o roli Fridy a o tom, že ji pokládá za svou životní šanci.

Sovětský bolševický vyhnanec Lev Trockij, surrealista André Breton, mexičtí umělci Frida a Diego, politika a umění hlavně třicátých let - to jsou pilíře filmu natočeného z ženského, tedy Fridina pohledu. Žije s Diegem Riverou (hraje ho Alfredo Molina), prožívá kontroverzní lásku s Trockým, má vztahy s ženami. Revolucionářka v umění, politice i v sexu.

V hollywoodských kuloárech se o Fridě hovoří jako o prvním vážném kandidátovi na příští Oscary. Co tomu říkáte?
Můžu říci jen to, že jsem ten film dělala celým svým srdcem, věnovala jsem mu skoro celou dekádu svého života. Přála bych si, aby byl přijat kritiky a veřejností na celém světě podobně dobře, jako tomu bylo na festivalech v Benátkách a v Torontu. Chtěla jsem natočit film, který by dokázal říci něco fantastického o Mexiku a vyprávět o ženě, která byla neobyčejná. Při realizaci jsem však získala něco, s čím jsem původně nepočítala: ta práce mi ukázala, jak dobré a hluboké mám vztahy s některými lidmi. I díky tomu je teď Frida součástí mého života, a nikoli postavou, kterou jednou zahrajete a jdete k další roli.

Když hovoříte o těch dobrých vztazích, koho máte na mysli?
Mohla jsem se opřít o pomoc herců: Antonia Banderase, Geoffrey Rushe, Edwarda Nortona, Ashley Juddové. K nim se přidala mexická vláda a svým způsobem pomohla i zpěvačka Madonna, protože se o tu roli sama zajímala ještě v době, kdy o tuhle mexickou umělkyni nebyl žádný velký zájem. Ti všichni i mnozí další pomohli ve chvílích, kdy dokončení projektu vyhlíželo dost beznadějně. I tak byl rozpočet třináct milionů dolarů velmi striktní, takže třeba hospoda v Mexiku musela nahradit pařížský podnik.

Díky čemu se vám jako spoluproducentce nakonec podařilo sehnat peníze?
Když vám někdo řekne, že ten film nelze realizovat, jde o to nevzdat se, hledat nové způsoby a zdroje. Klepat na dveře, telefonovat, a hlavně neopustit svou vizi. Vždycky se usmívat, jako by už byla ruka v rukávu. Na začátku devadesátých let existovalo několik konkurenčních nabídek na zpracování Fridina příběhu, ale nakonec jsem zůstala sama.

Jak vám vypomohla vláda v Mexiku?
Dostala jsem mimořádné povolení k natáčení v Teotihuacánu - v legendárních pozůstatcích dávného města asi padesát kilometrů severně od mexické metropole. V Teotihuacánu - prý „místě, kde jsou bozi zrozeni“ - se kolem prostoru zvaného Cesta mrtvých nachází řada pyramid. Když vládní úředníci odmítli naši žádost o natáčení, obrátili jsme se na mexického prezidenta Vicenta Foxe. Vysvětlili jsme mu, proč potřebujeme točit právě tam. Pochopil to a povolení vydal.

A proč jste potřebovali točit právě tam?
Trockij a jeho žena Natalie Sedova se přistěhovali do domu Fridiných rodičů, který byl přestavěn na pevnost včetně kulometů, zazděných oken a hlídačů, což vyhnanci nakonec beztak nepomohlo, Stalin jej i tak dokázal zavraždit. Trockij zaujal Fridu svou inteligencí, vtipem, vášní, odvahou. Spolu se svými hostiteli navštívil ruiny Teotihuacánu, kde debatovali o politice a kultuře. Na tomhle místě nabitém energií k němu Frida pocítila okamžitou náklonnost. Uznejte, to místo se nedalo obejít.

Jako produkční jste tedy uspěla. Peníze jste sehnala, dokázala jste natáčet na nepřístupných místech. Líbí se vám tahle profese?
Nenávidím ji. Dělala jsem to z nezbytí, z touhy vytvořit tenhle film.

V televizním rozhovoru s Davidem Lettermanem váš přítel, herec Edward Norton, řekl, že konečnou verzi scénáře psal sám. Není však jako scenárista uveden v titulcích. Můžete to vysvětlit?
Sama tomu nerozumím, protože Edward opravdu hodně pomohl. Jenže v Hollywoodu platí předpisy vyžadující přiznání autorských práv původním autorům i přesto, že režisérka Julie Taymorová předchozí scénáře ani neviděla.

Salma Hayeková

Narodila se 2. září 1968 v mexickém městě Coatzacoalcos. Vystudovala mezinárodní vztahy a herectví. Svůj věhlas začala v roce 1989 stavět na postavách v mexických telenovelách Nuevo Amanecer a Teresa. Dnes je uznávaná jako producentka a herečka. V herecké kariéře má za sebou filmy jako Timecode, Jen blázni spěchají, Dogma, Wild Wild West, Od soumraku do svitu či Desperado. Zanedlouho se též představí po boku Antonia Banderase a Johnnyho Deppa ve snímku Roberta Rodrigueze Tenkrát v Mexiku. (buf)

Frida byla až do osmdesátých let minulého století mimo území Mexika jen málo známou umělkyní. Dnes její díla na aukcích dosahují rekordních cen. Nebála jste se, že při realizaci filmu budete pod značným kulturním tlakem?
Takhle jsem to nebrala. Přistoupila jsem k tomu spíše jako k možnosti ukázat Mexiko, které ve své době bylo avantgardním místem nejen pro umělce, nýbrž i pro politiky. A je to, doufám, v pozadí filmu cítit. Ohromná bohémská atmosféra. Ti lidé chtěli změnit svět. A svým způsobem uspěli. Osobně tedy Fridu beru jako pokus o změnu stereotypního náhledu na Mexiko a především na ženy, které už tehdy měly odvahu být jiné, než se od nich žádalo. Ve vztahu ke společnosti a jejímu převažujícímu mínění dokázaly být značně nezávislé. Frida byla mým vzorem od čtrnácti let.

Ale uznejte, že vztah Fridy a Diega byl hodně volný, dodnes pro mnohé šokující. K tomu připočtěme Fridinu bisexualitu. Jak jste se při natáčení vyrovnávala s tímhle?
Ano, ten vztah nebyl zrovna obvyklý. Diego chtěl být pořád svobodný, zároveň neustále od Fridy vyžadoval něhu. A ona jej milovala bezmezně. Věrnost je nezajímala. Na prvním místě byla loajalita. Jejich láska přežila, protože k sobě měli respekt navzdory krizím, nevěrám a odloučením. Navzájem se inspirovali a k tomu jim napomáhal i jejich sexuální vztah. Brala jsem roli s tím vším. Jsem především herečka. Pokud by mi měla vadit nahota, znamenalo by to, že jsem se minula s profesí. Nemůžete být herečkou a říkat, že můžete dělat jenom tohle nebo tamto. Nahota je součástí života. Co se týče milostných scén s dalšími ženami, byly to velice důležité momenty Fridina života, proto bylo potřeba je ukázat. Nemůžete se stydět, jinak by nemělo smysl podobný film dělat.

Hrajete Fridu od jejích patnácti do sedmačtyřiceti let. Jak jste tohle rozpětí obsáhla?
Samozřejmě pomohly účesy a líčení. Kromě toho jsem se cítila trochu jako Popelka. Seznámila jsem se s Fridinými studenty, kteří měli uschované její šaty. Jeden kostým mi dali vyzkoušet. Dokonale sedl. Nikdo tomu nechtěl věřit. Ale máme toho s Fridou mnohem více společného než jen drobnou postavu: velké tmavé oči a dlouhé černé vlasy.

Fridina díla, to jsou subjektivní, surrealistická vyjádření. Role od vás vyžadovala i určitý malířský um, nebo alespoň jeho velmi dobré předstírání. Jak jste zvládla tohle?
Spoluherci mě pochválili. Alfred Molina dokonce nevěřil, že jsem některé obrázky namalovala - ve Fridině stylu. Nikdy předtím jsem štětec za tímhle účelem v ruce nedržela.

Pomohl vám nějak Fridin výtvarný jazyk při hledání jazyka filmu?
Ano. Její malířská tvorba připomíná monology. Jejich použitím jsme se dostali do Fridina myšlení a srdce. Proto jsme její obrazy nepoužili pouze ke krásným pohledům, nýbrž také k vyprávění, k pohybu příběhu.

Film je v angličtině. Neumím si představit, že by v Česku natáčený film o českém malíři byl v angličtině. Španělsky mluvícím divákům nebude angličtina vadit?
Před třiceti roky vznikl velice dobrý film o Fridě. Byl natočen ve španělštině a jinde než ve španělsky mluvících zemích nebyl v kinech uveden. Já chtěla, aby náš film uviděl svět. Ostatně mluvila Frida skutečně španělsky? Vlastně nemluvila, její řečí byly především vizuální představy. Proto jsem se rozhodla film udělat v angličtině. Tím jsem nezkreslila to, čím byla - jejím hlavním jazykem přece byly obrazy, nikoli slova.

Teď se tedy vaše filmová Frida vypravuje dobýt svět. A co vy, jaký další projekt chystáte?
Chtěla bych režírovat. Nebaví mě pořád čekat, až mě někdo jako herečku požádá o spolupráci. Snažím se připravit vlastní film. Může to trvat řadu let, je to něco vážně ojedinělého.

A co?
Ten film by měl být inspirován životem konkrétní osoby. Možná bude vznikat v Mexiku. Ale víc vám teď říct nemohu.

Drsný život, drsné obrazy

Malířka Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderon (1907-1954) často dostává i od renomovaných kunsthistoriků přízvisko kulturní ikona. Asi žádná jiná žena totiž na sebe ve výtvarném umění 20. století nestrhla takovou pozornost, málokterá prožila to, co nyní do nebe vynášená, neobyčejně krásná umělkyně.

Po otci byla maďarská Židovka, její matka měla indiánské a španělské předky. Po celý život ji pronásledovaly nešťastné události. V šesti letech onemocněla dětskou obrnou, od té doby kulhala. V roce 1925 utrpěla při havárii autobusu četné zlomeniny. V nemocnici začala malovat. Nekonečné bolesti ze zranění ji vedly k závislosti na alkoholu a drogách (což může připomínat osud novinářky a milenky Franze Kafky Mileny Jesenské). A milostná vzplanutí Fridy? Vzala si sice slavného tvůrce monumentálních nástěnných maleb Diega Riveru, nicméně její srdce patřilo mnohým jiným mužům i ženám. Mezi její milence patřil sochař Isamu Noguchi nebo fotograf Nicholas Murray, jejím lůžkem prošla fotografka Tina Modotti či herečky Dolores del Rio a María Félix.

Malířčina plátna s drsnými výjevy ze života i oslňujícími autoportréty uhranula ve 30. letech surrealisty; Breton jí zprostředkoval velkou výstavu v New Yorku. Sama se za surrealistku nepovažovala, blízkost smrti zažila, nebyla u ní plodem imaginace. V roce 1946 byly její práce zahrnuty do americké putovní výstavy moderního světového malířství. První výstavy v Mexiku se však dočkala až v roce 1953. O rok později umírá v těžké depresi po amputaci nohy. Pak byla pozapomenuta. Jen na okraj: Encyklopedie světového malířství sestavená Bohumírem a Marcelou Mrázovými a vydaná Academií v roce 1988 ji ani nezmiňuje. Stejně tak z němčiny přeložený Slovník světového malířství, který v roce 1991 společně vydaly Odeon a Artia.

Návrat ke slávě přichází až v posledních letech. Předloni byl autorčin autoportrét z roku 1929 vydražen v newyorské Sotheby's za více než pět milionů dolarů.        
(jhv)

16. místo - Salma Hayeková

Salma Hayeková na filmovém festivalu v Benátkách.

Salma Hayeková na filmovém festivalu v Benátkách.

Herečka Salma Hayeková přijíždí na filmový festival v Benátkách.

Fotografie z filmu Frida.

Fotografie z filmu Frida.

Fotografie z filmu Frida.

Fotografie z filmu Frida.

Fotografie z filmu Frida.

Fotografie z filmu Frida.

Plakát k filmu Frida.