Na sklonku války se sejdou v příbytku osamělé Laponky, dychtící po jakémkoli mužském, hned dva adepti její touhy. Podle uniforem jsou nepřáteli, ve skutečnosti mají podobný úděl.
Mladý Fin byl svými druhy přikován ke skále, protože už nechtěl bojovat za nacisty, postarší Rus zázrakem přežil nálet, když ho rovněž jeho vlastní lidé vezli k vojenskému soudu.
Stačilo by pár vět, mohli si podat ruce a třeba se i dohodnout na pravidlech milostného trojúhelníku. Jenže každý z trojice umí jen svou rodnou řeč - a z toho babylonského zmatení jazyků "já o voze, ty koze" těží Rogožkin nevyčerpatelný zdroj humoru i dramatických důsledků.
Model vyprávění, úsporný, jasný a zároveň plný napětí, se trochu se podobá oscarové Zemi nikoho. Když se přikovaný Fin zkouší osvobodit, připomene zase Trosečníka, dalšího Robinsona Crusoa odkázaného na pár předmětů, vlastní vynalézavost, víru a čas.
Servisní článek k filmu najdete ZDE |
Kukuška | |
Scénář a režie | Alexandr Rogožkin |
kamera | Andrej Žegalov |
hrají | Ville Haapasalo Viktor Byčkov Anni-Kristina Juuso |
hudba | Dmitrij Pavlov |
původní název | Kukuška |
délka | 100 minut |
žánr | tragikomedie |
Kukuška - premiéry | |
kina | 9. října 2003 |
Rus chodí na houby, Fin buduje saunu, Laponka jim vykládá o svém horkém těle, nikdo nikomu nerozumí ani slova, ale žijí den za dnem a válka se zdá daleko - dokud neudeří děsivou ironií, v níž se nedorozumění znásobí zhrzenou žárlivostí.
Až potud má Rogožkinův film ryzí soudržnost obsahu i tvaru, tu však v závěru rozvolní a rozbije snovými obrazy pouti mezi životem a smrtí. Pokazí, co tak důvtipně budoval, a pohaslá jiskra už ve shrnutí ženského a mužského údělu znovu nenaskočí.
Fotografie z filmu Kukuška. |
Fotografie z filmu Kukuška. |