Monika Načeva totiž není tradiční zpěvačka a v Praze usídlený Angličan Justin Lavash není tradiční kytarista.
Milostný slabikyMonika Načeva & Justin Lavash |
Načeva už dřív spolupracovala s kytaristou Michalem Pavlíčkem. Tehdy šlo skutečně o klasický, dalo by se říci poprockový písničkový model. Justin Lavash je podobně technicky disponovaný hudebník jako Pavlíček, jeho přístup k nástroji je však na jednu stranu hráčsky experimentálnější a na druhou stranu, jak vědí posluchači jeho sólové tvorby, hlouběji ukotvený v hudebních kořenech, zejména v blues.
V projektu s Načevou však uplatňuje zejména první ze svých dvou jmenovaných tváří. Písničky, možná přesněji skladby alba Milostný slabiky nemají až na výjimky pevnou stavbu. Stejně jako ji nemají básně Sylvy Fischerové, které byly použity jako texty.
Některá místa, třeba Dva hrady na skále nebo A potom tam viděla, připomínají dokonce uvolněné melodramatické improvizace. Album je vlastně plynulým tokem emocí, vyjádřených třemi kontinuálně probíhajícími a vzájemně se proplétajícími drahami: zvukem vrstvených a efektovaných kytar, hlasu a slov.
To, co zjevně dalo Načevu a Lavashe dohromady, bylo právě porozumění v tomto konceptu jakési uvolněnosti, víceméně libovolného pohybu v hudebním materiálu, který je strukturován především rytmem, ale formou jen minimálně. Každý k tomuto přístupu patrně dospěl z jiné strany, Načeva od elektronických ploch a Lavash od blues a jazzu. A nakonec našli společnou řeč.
Ve vzácné shodě s hudební stránkou je i ta textová. Poezie Sylvy Fischerové je originální, rozvolněná, plná pochyb o smyslu vztahů, ale i sebevědomí. To jsou ostatně témata, která Načeva ráda "opracovávala" už v době své spolupráce s básníkem Jáchymem Topolem. A tak i když trojice Načeva - Lavash - Fischerová používá zcela vlastní a nové prostředky, Milostný slabiky jsou logickým pokračováním zpěvaččiny diskografie.