Není to tak dlouho, co se Načeradského práce objevily v komornějším celku na výstavě v pražské Galerii Dolmen (září 2009). A jako by tato výstava byla přímou předzvěstí toho, co diváka čeká nyní, v ročním shrnutí autorova díla na výstavě stručně nazvané Obrazy 2009.
I zde se Jiří Načeradský (1939) drží svého typického projevu posledních let, který přímo vychází z jeho slavného "kudlankovitého" období, k němuž ve své tvorbě dospěl na přelomu 70. a 80. let minulého století. I v roce 2009 se tak Načeradský soustředil především na figurální kompozice vycházející většinou z intimní komunikace dvou osob, která je doprovázena silně erotickým podtextem.
Formálně se drží odvážného, temperamentního gesta spojeného v rámci figurace s maximálním zjednodušením, které se blíží až jakési znakovitosti, vytváření symbolu. Vytváření typického Načeradského. Kurátor výstavy Richard Drury popisuje autorovo směřování a na něm závislý výběr děl a koncepci výstavy jako "systematický přístup ke zkoumání zvolených motivických okruhů" a malby ve své podobnosti charakterizuje jako "vzniklé z jednoho vrhu".
To je pochopitelný postup v rámci pětiletí, pokud však podobný vrh přesahuje do rámce dekád, vkrádá se otázka, zda se ten vrh už nevyčerpal. Zda se z něj třeba nerodí paterčata nebo osmerčata, která jejich stvořitel konstruuje z osvědčeného materiálu, kterému však už chybí individuální tvář.
Hranice odkazu
Avšak i když odhlédneme od dlouhodobého tvůrčího rozmyslu a přihlédneme k výsledku v podobě současné výstavy, zdá se, že i zde mnohost téměř totožných kompozicí umístěných v pořadí jedna vedle druhé, a navíc ještě případně ve dvojicích nad sebou celku autorovy prezentace škodí.
Lze ji číst jako oslnění vlastním vrcholem a stále opakovaným variováním už typizované ženské figury, kudlanky, která je už tak zmnožena, že ztratila sílu své výpovědní hodnoty. Dnes je už jen naučeným postupem, recyklací tématu, které pozbylo intenzity.
Lépe tak na výstavě vyznívají obrazy, které představují netypického Načeradského, jako jsou malby Odpoledne nebo Neděle. I v těch je vidět, jak silnou malířskou osobností autor je, přičemž ještě navíc nabízejí netypickou kompozici a inovované pojetí jeho uměleckého přístupu.
Je stále možné se s úctou sklánět před autorovým odkazem a přirozeným umem předvedeným zde v plné lehkosti i na monumentálních obrazových kompozicích. Jen si nelze nevšimnout, že mezi potvrzením odkazu a vyčerpávajícím opakováním je jen úzká hranice.
Jiří Načeradský: Obrazy 2009
Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1, kurátor Richard Drury. Výstava trvá do 31. ledna.
Hodnocení MF DNES: 60 %
