Rozhodně nepatří k televizní publicistice, obrazovou stylizací se blíží režisérovým předešlým Medvědím ostrovům, při plavbě i pěších toulkách zpustošenou podkrušnohorskou krajinou za snem o českém moři čaruje s náladou, přízračností, bizarností i prostou krásou.
Slabší je to s obsahem. Už zbanalizovaná posedlost samorostlými podivíny si bere z reality právě jen výsek, který potřebuje ke sdělení stesku, nostalgie, zmaru. Normální smrtelníci jako by tu vůbec nežili – a dotyční poutníci odnikud nikam spojují exhibici s planým filozofováním, přičemž klíčový hrdina používající výrazy ze slovenštiny mudruje slovníkem, jenž by se pro děti školou povinné musel „vypípat“ od začátku do konce. Vše je „dojebané a vyjebané, vše začíná v pi.. i končí v pi..“ a nic nemá smysl, óm!
Na voděČesko, 2015, 94 min režie: Martin Ryšavý hrají: Julie Válková, Josef Kadeřábek, Jan Plíšek, Radim Neuvirt, Pavel Kopecký, Jan Procházka, Petr Buchta |
Šamanská inspirace z asijského nevěstince zní v jadrném jazyce zábavně, ale jen chvíli, než se „industriální buddhismus“, jak svým úvahám říkají, zauzlí, vyčerpá a začne nudit. Sdělení, že duše je hmotná, jedině smrt nepomíjí a člověk rozleptaný chemičkami se má vrátit ke své karmě, zavání hospodskými výlevy siláckého nihilismu.
Pokud se vypne zvuk, zůstává tajemné podzemí, zátoky s veteší pohlcenou přírodou, bloudění v ruinách, noční světélkování. Ale jinak, slovy filmu, je na jeho počátku nic a na konci nic, „úplnej úlet“.
