Několik set diváků sledovalo v sobotu v zaplněném sále slavnou roli Miroslava Donutila a sál bezpočtukrát burácel smíchy. Ač často ve dvou fázích: nejdříve se smáli ti, kteří vše sledovali v češtině, o pár chvil později diváci, kteří se museli spolehnout na překlad do sluchátek.
Jágr viděl hru potřetí
Zdá se, že Jaromíra Jágra nezajímá jen hokej. Přišel na představení a prohlásil, že Sluhu dvou pánů viděl už potřetí. "Dvakrát jsem na tom byl v Česku, moc se mi hra líbí," řekl deníku MF DNES. "V něčem to bylo stejné, v něčem jiné, třeba herci byli dost jiní. Opravdu dobré," dodal slavný hokejista.
"Bylo to skvělé představení, hrát v takovém prostoru je opravdu úchvatné," konstatoval herec Miroslav Donutil, představitel hlavní role. "Diváci reagují trochu jinak, ale to není divu – polovina z nich nezvládá náš jazyk, reakce přišla občas trochu později, a je to pak už na nás, abychom podle toho hráli."
Nešlo jen o divadelní představení – uvedení hry mělo i symbolický význam. Odehrálo se totiž v postupně rekonstruované České národní budově, domu na Manhattanu, na který se koncem devatenáctého století skládali čeští krajané v Americe stejně jako na Národní divadlo v Praze. Ostatně i zde herci hráli na jevišti, nad nímž se skví stejný nápis jako v Praze – Národ sobě – a žertovali, že to vlastně je jako doma.
Nápis je, pravda, trochu oprýskaný – krátce po hercích ovládnou sál stavbaři a začne další fáze rekonstrukce. Spodní patra budovy již rekonstrukcí prošla, horní dvě však ne, včetně toho s divadelním sálem.
Během příštích osmnácti měsíců by měla rozsáhlá rekonstrukce skončit a Česká národní budova se stane jedním z center české přítomnosti na americkém kontinentu. Budovu od krajanů převzalo ministerstvo zahraničí, které ji nyní opravuje.
Ministr sluhovi záviděl
Hrálo se tedy v poněkud polních podmínkách, bez kulis, na pozadí zdi, na níž bylo sprejem nastříkáno prostě jen Sluha dvou pánů. Kolem diváků se pnula klenba železobetonových konstrukcí, oprýskané stěny a jen místy nahrubo omítnuté cihlové zdi.
"Hrát tady je hodně jiné než v Národním, tady jsme na těsno, v menším prostoru, jako kdysi, když jsem hrával Na provázku. Kontakt je velmi těsný, a je to tedy velmi příjemné," říká Donutil.
"Je to komorní prostor s perfektní akustikou, cihlové stěny tomu pomáhají. Hráli jsme tu samou verzi jako v Národním, jen jsme museli všichni citově ubrat a počítat s menším prostorem," dodává.
Herce občas bavilo užívat si právě toho rozdílu: třeba tím, že často do textu pronikaly improvizované věty typu "tady by měly být normálně dveře, ale tady je jen cihlová zeď".
Představení si pochvaloval i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který na ně přišel na závěr své několikadenní cesty do Washingtonu a New Yorku. "Bylo to báječné představení," řekl. "Dosti jsem tomu sluhovi záviděl, že měl jen dva pány. Já jako ministr jich mám mnohem víc, prezidenta, parlament, Stranu zelených a tak dále," žertoval.
