Netočí totiž reportáže, nýbrž hraný film Puriptýz: mladý příběh o lásce, která se zbortila během čtyřiadvaceti hodin právě na karlovarském festivalu.
„Jde mi o pocitový film podobný Antonioniho Noci nebo loňskému oscarovému dílu Ztraceno v překladu,“ vysvětluje režisérka Lenka Wimmerová.
Hrdinka její smutné romance, jíž právě umírá otec, se bez ohlášení vydá do Varů hledat oporu u svého přítele, který je na festivalu pracovně. Objeví tam však jeho nevěru a ze smutku se vrhne do víru festivalové noci, která vede přes četná setkání a seznamování, alkohol a drogy až do cizí postele, která nic nevyřeší.
Kalné ráno věstí definitivní rozchod s přítelem a pláč při zpáteční cestě, kde potkává auta s celebritami mířící na golfový turnaj. Možná jedno veze anděla, který jí podá kapesník…
Proč se děj odehrává právě v prostředí festivalu? „Protože mě fascinuje svou barevnou fotogeničností, nabízí obrazovou velkolepost a navíc je dramaticky úžasně sevřené - neustálé potkávání týchž lidí totiž na festivalu nepřekvapí,“ vysvětluje autorka.
Jestli se z jejích neznámých mladých herců stanou příští hvězdy, které film dovedou až do kin, nebo dokonce zpět na příští karlovarský festival, je prý zatím velká neznámá.
