Jádro expozice tvoří obří staré pivovarské cisterny s vyřezanými ornamenty, které zrezivělým monstrům dávají nádech něžně utkané krajky.
Stejně tak působí i jeho menší kovové koule. Sochař svá díla připodobňuje k náramkům obryň. On sám by se dal přirovnat k bájnému bohu Hefaistovi – podmaňuje si kov ohněm a vytváří z něj umělecká díla.
Dříve někdejší člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví například vydlabával skulptury z kmenů topolů, nyní propadl železu, které ho dříve jako výtvor civilizace příliš nepřitahovalo.
Vše změnila umělecká stáž v americkém Vermontu, kde Sušku ve sběrně železného šrotu uchvátila krása kovové polokoule odříznuté od zásobníku na kapalný plyn. Záhy se tak naučil svářet i vyřezávat z kovu.
Umělcovým pracovním nástrojem se od roku 2005 stal autogen a plazmový hořák. A jeho první skulptury původně z plynojemů nyní putují po Spojených státech. V Evropě nejsou tyto zásobníky tak běžné, zato je zde dostatek pivovarských cisteren.
Nejsou však jedinými exponáty současné přehlídky, která trvá do 25. dubna. Například kovové odřezky různě poskládané na prašné zemi tovární haly tvoří svým způsobem umělecké lino. Jinde je jejich reliéf otištěn na kusu papíru – nikoli však pomocí barvy, nýbrž vlastní rzí.
Z těchto již jednou využitých kousků pak Suška sváří další sochu a v podstatě tak recykluje na druhou. K vytvoření ornamentů se nechává inspirovat vším kolem sebe – od vzoru na šále, záclonách či ubruse až po šupinky šišky, či sedmikrásky.
