Ostatně nápovědou, že se v této oblasti točí "jiné" peníze než v beletrii, je skutečnost, že nakladatelé jen velmi neradi sdělují přesná čísla o prodeji a o odměnách pro autory. A ti se pak často skrývají pod pseudonymem.
Za nepravými jmény se například schovali autoři některých knih, jež se vyrojily po zlatém hokejovém úspěchu v Naganu. Titul z nakladatelství Knihcentrum od Pavla Bláhy se na trhu objevil jako vůbec první - osm dní po skončení olympiády - a prodalo se jej zhruba šedesát tisíc výtisků. "Pravé jméno není důležité, je to novinář, knihu měl za tři dny hotovou," říká Luboš Drobík, majitel Knihcentra.
Rovněž Michal Zítko, majitel nakladatelství Unholy cathedral, pečlivě tají, kdo ve skutečnosti sepsal několik portrétů zdejších herců, jež vycházejí v řadě Tiché rozmlouvání a je pod nimi podepsán jménem Pavel Trojan. Právě tato edice přitom vyvolala nevoli portrétovaných, neboť nejde o původní autorské rozhovory, ale o medailonky sestavené z dříve publikovaných článků.
"Šikovný autor si může vydělat, řekněme, čtyřicet tisíc korun za titul," prozrazuje Zítko alespoň přibližně a dodává, že v knize je ovšem uložena "nejméně měsíční práce". Konkrétně to znamená návštěvu archivu Divadelního ústavu a zručné sestavení vyhledaných článků do knižní podoby. K poznámce, že název Tiché rozmlouvání byl velmi šikovným reklamním tahem, pak Zítko dodává: "To vzniklo bezděčně, když mi autor vysvětloval, že s herci nebude mluvit osobně, ale že s nimi bude jakoby duchovně, tiše na dálku rozmlouvat."
Spisovatel a scenárista Otakar Chaloupka, který má být podle několika zdrojů právě oním Pavlem Trojanem, říká: "Snad jsem se na některých věcech mohl podílet redakčně, ale Pavel Trojan nejsem."
Čtenářsky ještě mnohem cennější a vděčnější jsou pak ty knižní profily, na nichž "slavní" s autorem skutečně spolupracovali. Tomu pak odpovídají prodeje v horních desítkách až stovkách tisíců výtisků. Pražské nakladatelství HaK si této šance před lety všimlo jako první - přišlo například s mimořádně komerčně úspěšnými knihami Jiřího Sováka. Dnes již má konkurenci: třeba nakladatelství Eminent, které kromě jiného vydalo profil Pavla Zedníčka od Soni Remešové, dále pražský Formát, kde vyšel například Martin Dejdar a také novácká zpověď Kateřiny Kašparové), či Knihcentrum, které připravilo k vydání knihu o Lucii Bílé s názvem Teď už to vím... možné je všechno.
Tohoto titulu, na němž s Bílou spolupracoval publicista Jefim Fištejn, se podle Luboše Drobíka zatím prodalo - od loňského listopadu - šedesát tisíc. Obvyklý model odměňování autorů, kterým nakladatelé odvádějí smluvně dohodnutá procenta z prodejní ceny knih - u beletrie to bývá sedm až deset procent - v této kategorii zdejších "superstar" již často neplatí. "Nezáleží na tom, kdo to sepíše, knihu prodává ta osobnost, o níž jde," naznačuje Michal Zítko, že podstatný díl zisku jde právě portrétovaným hvězdám, které se ovšem se spoluautorem samy dohodnou na určitých procentech.
Za nepravými jmény se například schovali autoři některých knih, jež se vyrojily po zlatém hokejovém úspěchu v Naganu. Titul z nakladatelství Knihcentrum od Pavla Bláhy se na trhu objevil jako vůbec první - osm dní po skončení olympiády - a prodalo se jej zhruba šedesát tisíc výtisků. "Pravé jméno není důležité, je to novinář, knihu měl za tři dny hotovou," říká Luboš Drobík, majitel Knihcentra.
Rovněž Michal Zítko, majitel nakladatelství Unholy cathedral, pečlivě tají, kdo ve skutečnosti sepsal několik portrétů zdejších herců, jež vycházejí v řadě Tiché rozmlouvání a je pod nimi podepsán jménem Pavel Trojan. Právě tato edice přitom vyvolala nevoli portrétovaných, neboť nejde o původní autorské rozhovory, ale o medailonky sestavené z dříve publikovaných článků.
"Šikovný autor si může vydělat, řekněme, čtyřicet tisíc korun za titul," prozrazuje Zítko alespoň přibližně a dodává, že v knize je ovšem uložena "nejméně měsíční práce". Konkrétně to znamená návštěvu archivu Divadelního ústavu a zručné sestavení vyhledaných článků do knižní podoby. K poznámce, že název Tiché rozmlouvání byl velmi šikovným reklamním tahem, pak Zítko dodává: "To vzniklo bezděčně, když mi autor vysvětloval, že s herci nebude mluvit osobně, ale že s nimi bude jakoby duchovně, tiše na dálku rozmlouvat."
Spisovatel a scenárista Otakar Chaloupka, který má být podle několika zdrojů právě oním Pavlem Trojanem, říká: "Snad jsem se na některých věcech mohl podílet redakčně, ale Pavel Trojan nejsem."
Čtenářsky ještě mnohem cennější a vděčnější jsou pak ty knižní profily, na nichž "slavní" s autorem skutečně spolupracovali. Tomu pak odpovídají prodeje v horních desítkách až stovkách tisíců výtisků. Pražské nakladatelství HaK si této šance před lety všimlo jako první - přišlo například s mimořádně komerčně úspěšnými knihami Jiřího Sováka. Dnes již má konkurenci: třeba nakladatelství Eminent, které kromě jiného vydalo profil Pavla Zedníčka od Soni Remešové, dále pražský Formát, kde vyšel například Martin Dejdar a také novácká zpověď Kateřiny Kašparové), či Knihcentrum, které připravilo k vydání knihu o Lucii Bílé s názvem Teď už to vím... možné je všechno.
Tohoto titulu, na němž s Bílou spolupracoval publicista Jefim Fištejn, se podle Luboše Drobíka zatím prodalo - od loňského listopadu - šedesát tisíc. Obvyklý model odměňování autorů, kterým nakladatelé odvádějí smluvně dohodnutá procenta z prodejní ceny knih - u beletrie to bývá sedm až deset procent - v této kategorii zdejších "superstar" již často neplatí. "Nezáleží na tom, kdo to sepíše, knihu prodává ta osobnost, o níž jde," naznačuje Michal Zítko, že podstatný díl zisku jde právě portrétovaným hvězdám, které se ovšem se spoluautorem samy dohodnou na určitých procentech.
