Zatímco nizozemský malíř Piet Mondrian (1872-1944) v raném období své tvorby rád zobrazoval krajinu, František Kupka (1871-1957) se jí věnoval jen příležitostně. Podle něj bylo úkolem výtvarníka vytvářet vlastní dílo a ne kopírovat přírodu, kterou navíc nelze vystihnout lépe, než to dělá ona sama.
Nicméně třebaže měli tito dva umělci v lecčems pravděpodobně rozdílné názory, měli i mnoho společného. A především dospěli vlastními cestami ke stejnému výtvarnému projevu - k abstrakci. Jejich osobitou cestu k ní mapuje nynější výstava.
Setkali se v Paříži?
Díla Kupky a Mondriana se na expozici představují ve vzájemném dialogu. Velký důraz je kladen na jejich raná období, především tvorbu prvních dvou desetiletí 20. století. V jejich tehdejších pracích lze navíc sledovat zajímavé souvislosti. Oba například nezávisle na sobě vystavovali svá první k abstrakci směřující díla na pařížském Salonu nezávislých (Salon des Indépendants) v roce 1912.
Kupka žil v Paříži už téměř šestnáct let, Mondrian se tam oficiálně stěhoval. "Nevíme, jestli se vůbec znali, ale museli o sobě vědět. Měli společného přítele, malíře a kritika Thea Van Doesburga, který dokonce v roce 1924 napsal oslavný článek ke Kupkově pařížské výstavě," uvádí kurátorka výstavy Meda Mládková.
Na Kampě jsou obrazy umělců uváděny zpočátku postupně v jednotlivých místnostech, posléze společně, aby vynikly jejich přístupy. Začíná se u krajinomaleb. Mondrianovy zaplňují celou místnost a jsou charakteristické holandskými sceneriemi - širými lány se siluetami stromů, domů či větrných mlýnů. Kupkovy krajiny (ze Švýcarska) jsou zde jen dvě. Mnohem víc ho totiž lákala figura - ať už vlastní manželky ve vodě (Studie k Vodě. Koupající se, asi z let 1906-1907), kabaretní tanečnice (1900) či pařížské prostitutky (Gigolette, kráva 1910), kterou prodloužením linie krku promění v hrdou Řekyni.
Hledání nového
V dalších prostorách je patrné, jak se oba autoři pomalu odpoutávají od realismu. Kupka se snaží zachytit hudbu, její rytmus a vibraci i v každodenní situaci - jak naznačuje jeho obraz Tržiště (1912-13). Když tvoří, poslouchá muziku a obzvlášť rád Bacha. I z Mondrianova ateliéru se neustále ozývá hudba. A proto i atmosféru výstavy podkresluje hudební doprovod.
Vývoj obou umělců k abstrakci pokračuje - Kupka i Mondrian se snaží vyjádřit "esenci přírody skrytou v realitě". Na Kupkových plátnech lze vystopovat abstrahované figury - například v díle Amorpha, Teplá chromatika (1911-1912) je ještě patrná silueta dívky trhající květinu.
Mondrian proměňuje v geometrické kompozice své kranení jiny či stromy - Kompozice XIII (1913). Závěr přehlídky pak přináší Mondrianova nejproslulejší díla - kompozice s různými barvami z dvacátých let - a Kupkovy Studie pro Kruhovité a přímočaré (1928-30) či Album abstrakce z let 1928-1932.
Vystavené obrazy Františka Kupky jsou přímo ze sbírky muzea - Nadace Jana a Medy Mládkových. Téměř dvacítka Mondrianových maleb je zapůjčena ze tří významných evropských sbírek. Podle pořadatelů se u nás jeho tvorba v takovém rozsahu představuje poprvé.
František Kupka/Piet Mondrian
Muzeum Kampa, Nadace Jana a Medy Mládkových, U Sovových mlýnů 2, kurátorka Meda Mládková. Výstava trvá do 29. července, plné vstupné 120, snížené 60 korun, www.museumkampa.cz
