Z výstavy Umění české reformace (1380-1620) - Jediný dochovaný deskový obraz Jana Husa na hranici | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

Na Hradě provádějí od husitů k Bílé hoře. Názorně a nádherně

  • 3
Jedním slovem nádhera. A také úžas nad tím, že něco tak cenného a vznešeného můžeme spatřit. To jsou hlavní pocity, které má návštěvník výstavy Umění české reformace, která je do 4. dubna k vidění v Císařské konírně Pražského hradu.

Představuje stovku drahocenných děl, která vznikla v období mezi husitskými válkami a bitvou na Bílé hoře a jež nestihl smutný osud většiny reformačního umění – tedy zabavení a zničení katolíky. Většina nekatolických vyznání kromě utrakvistů totiž až do vydání Rudolfova majestátu fungovala v ilegalitě, jejich malované oltářní desky, sochy i obrazy vznikaly poskrovnu a většina podlehla pobělohorskému obrazoborectví.

Nebo byla přemalovaná – tak jako jediné dochované vyobrazení Mistra Jana Husa na hranici původně určené pro deskový oltář kostela svatého Václava v Roudníkách na Ústecku. Po Bílé hoře se z něj staly oltářní dveře a teprve při restaurátorském zásahu zjistili odborníci, že pod vrchní malbou je Hus na hranici. Podobný příběh má každý vystavený exponát.

Z výstavy Umění české reformace (1380-1620) - cínová křtitelnice z TáboraZ výstavy Umění české reformace (1380-1620)

Kurátoři Kateřina Horníčková a Michal Šroněk dokázali dát dohromady skutečné skvosty ze všech koutů republiky, ostatně víc artefaktů se dochovalo právě v regionech, které nebyly tak přísně hlídané katolíky. Ke cti jim slouží i stručné, ale výstižné popisky a informační panely, jež i návštěvníkům, kteří toho z dějepisu už hodně zapomněli, připomenou hlavní události i historické klima.

Poslední večeře stokrát jinak

Povedené je i architektonické řešení výstavy včetně nápadu s barevnými navigačními pruhy u popisků – co barva, to jedno z reformačních učení. Jen jeho legendu by mohl návštěvník najít i jinde než jen u pokladny na panelu.

Z výstavy Umění české reformace (1380-1620)

Obraz v reformačním umění, ať už u utrakvistů, kalvinistů, luteránů nebo bratříků, nesloužil náboženskému vytržení, nýbrž plnil didaktickou funkci. Řada exponátů tak překvapí svým víceméně moderním rázem. Dech berou i kancionály, iluminované rukopisy, kodexy a graduály. A mnoho vyobrazení Poslední večeře páně, oblíbeného motivu reformátorů – právě zde mohli názorně ukázat přijímání podobojí, tedy nejenom těla páně, ale i vína coby jeho krve z kalichu.

Umění české reformace je vydařená výstava. Sloužit by mohla jako ukázková učebna dějepisu, mnohá díla totiž obsahují výjevy, které líčí naše dějiny od patnáctého do poloviny sedmnáctého století. Názorně a nádherně.

Hodnocení MF DNES: 80 %