Je pravda, že organizátor celé akce Petr Novotný měl velké oči a nedomyslel, že publikum Evy a Vaška, rekrutující se ze střední, ale spíše starší generace, nemá chuť a často ani není schopno za svými idoly cestovat dál než do kulturáku vedlejší vesnice. Nejsou to bývalí trampové, kteří Novotnému pomohli k jeho životnímu kasovnímu trháku v podobě monstrkoncertu bratří Nedvědů na Strahově.
Na druhou stranu je prodej dvaceti tisíc vstupenek na české poměry velmi slušný - "kdo z vás to má?" Protiargument, že vstupenka byla součástí balíčku s DVD a "knihou" taky tak úplně neplatí: DVD tvoří "best of" výběr klipů, které stejně všichni fanoušci dvojice dávno mají na jiných nosičích a "kniha" je ve skutečnosti tenoulinká brožurka, která svým obsahem a zejména grafickým zpracováním snad ani není tak populární a komerčně úspěšné dvojice hodna.
A přesto se více než tři čtvrtiny kupců vstupenky s touto "přidanou hodnotou" spokojily a na koncert se nakonec v sychravém, spíš podzimním než jarním počasí nevypravily. Ačkoliv Petr Novotný udával počet návštěvníků v krásném prostoru v katastru obce Krabčice (na který by se měli jako na ideální místo pro pořádání festivalů všemožných žánrů zaměřit všichni potenciální promotéři) na šest tisíc, podle střízlivého odhadu jich tu byla zhruba polovina.
Petr Novotný exkluzivně pro iDNES.cz"Už nyní víme, že bude další vystoupení." |
Ačkoli se týdny dopředu na koncert chystaly různé recesistické skupinky, toužící být přítomny bizarnímu zážitku, nakonec zde "lidí odjinud" bylo jen pomálu - třeba zjevně velmi rozveselená moravská skupinka se zcela iracionálním transparentem "Eva a Vašek volí KDU-ČSL". Jinak prakticky všichni, kteří se skládacími židličkami, dekami, deštníky, pláštěnkami a termoskami s teplými nápoji na rozlehlou louku dorazili, patřili k - Novotného slovy - zdravému jádru.
A co jim bezmála pětihodinový program nabídl? Přesně to, co čekali, co chtěli, kvůli čemu přijeli. Na zábavné hudební odpoledne samozřejmě nelze používat běžná měřítka, používaná při recenzích koncertů. Eva a Vašek jsou spíše sociální fenomén a většina jejich hostí se dělí na, beze vší ironie, úctyhodné kmety, kteří už mají svůj vrchol desítky let za sebou, a ty, kteří by patrně bez podpory úspěšného dua umělecky neznamenali vůbec nic - což se týká zvláště zahraničních účinkujících.
Dechovka a nepovedená "frčechárna"
Krátce po jedné hodině odpolední zahájila program Moravanka, ke které se posléze poprvé přidali Eva a Vašek. Až ze zpětného pohledu bylo jasné, že právě dechovkový repertoár je nejen ten, který jejich publikum chová v největší oblibě, ale také ten, který oni sami podávají s největší důvěryhodností.
Nepočítáme-li průběžné vstupy Petra Novotného, který přicházel nejen s praktickými informacemi, ale i trochu zbytečnými "teleshoppingovými" vložkami, nabízejícími výhercům v různých soutěžích pobyty v penzionu Evy a Vaška, společnou cestu na Krétu a dokonce diamant v hodnotě patnácti tisíc, byl jediným nezpívajícím hostem odpoledne František Ringo Čech.
Nechme na něm odpověď na otázku, jak si "zodpoví před hardrockovým Pánembohem" (k němuž se ostentativně modlil v 70. a 80. letech) účast zrovna na tomto pódiu, a nehodnoťme ani jeho kratochvilný nápad udělat z Václava "Vaška" Ševčíka příštího prezidenta. Legrace bohužel zcela skončila u jeho homofobního utahování si z někdejších afér u Hradní stráže a Čech padl na dno vtípků nejméně šesté cenové skupiny. Publiku dlužno poděkovat, že se rozhodně nesmálo tolik, jak zřejmě Mistr očekával.
Kdo umí, umí
Po dalším několikapísničkovém vstupu Evy a Vaška, tentokráte už za doprovodu jejich "kapely" (uvozovky vysvětlíme dále), přišel když ne umělecký, tak rozhodně emocionální vrchol odpoledne. Na pódium nastoupila rakouská dechovka Bohemia Music, hrající český repertoár, posléze se k ní přidal čiperný Josef Zíma, na němž bylo znát, že se udržuje neustále ve formě a přes 77 let věku je na hudební scéně stále aktivní. Jeho zpěv, hlas a bezprostřednost by mu mohla valná část protagonistů koncertu jen závidět.
A aby toho vzpomínání nebylo málo, po chvíli se k Zímovi připojil ještě o generaci starší Standa Procházka, ročník 1919(!), který se na profesionální scéně české lidovky a toho, čemu se říkávalo estrádní písnička, pohybuje od svých dvaceti let. To, že publikum věkového průměru kolem šedesátky oslovil "Chlapci a děvčata" nebyla žádná koketérie - to byl z jeho hlediska prostě fakt.
A Procházkova vitalita byla skutečně udivující, dvojnásob pro toho, kdo měl možnost jej spatřit i v zákulisí, kde si jen s lehkou oporou hůlčičky vesele štrádoval zabahněným terénem, v němž se opatrně šourali i jeho potenciální pravnuci. Právě v době jeho a Zímova vystoupení totiž začalo nad Řípem poprvé pršet a tento stav s občasnými přestávkami trval až do konce.
Opakování jako matka poznání
Zanedbatelná série Evy a Vaška, v níž doslova semleli několik semaforských písniček na strojovém podkladu pseudoswingového rytmu, čímž jim značně dali na frak, přenesla program do "modernějšího" repertoáru. Ten byl doménou zahraničních hostů, které stačí vyjmenovat: v Praze žijící Ital Davide Mattiolli, americká česky zpívající zpěvačka Amanda Deatsch, český Vídeňák Peter Kratochvíl a Chorvatka Inga Šarič.
"Jadranská" část repertoáru byla - byť si to možná většina účastníků neuvědomovala (a asi ji to ani nezajímá) - úhelným okamžikem odpoledne. Šťouralům totiž dala jasnou odpověď na otázku, jakou míru živého doprovodu Eva a Vašek při tomto koncertu používají. Za jejich zády totiž vždy stáli hudebníci a mohlo by se zdát, že zvěsti o playbacku jsou jen pomluvy.
Když však byl po dozpívání někdejšího hitu Judity Čeřovské Akropolis, adieu oznámen další šlágr Capuccino a znovu se ozval hudební doprovod předešlé písně, bylo jasné, že někdo "špatně zmáčkl čudlík". Úvahy o tom, jak velkou hřivnu živí hudebníci k základu přidávali, jsou irelevantní. Bylo to prostě přímo čítankové "odkopání se", které v kontextu evidentně živě hrajících ostatních souborů srazilo výstupy těch, kolem kterých se všechno toho dne točilo, doslova na kolena. Zkusmé Vaškovo odvolávání se na opakování pro potřeby televizního záznamu bylo pro tonoucího skutečně jen hodně tenoulinkým stéblem.
Dno bylo mnohem hlouběji
Trochu upovídané, ale krátké vystoupení další legendy české populární hudby, osmasedmdesátiletého Richarda Adama, bylo zakončeno jeho velkým hitem Pampelišky, který byl napsán pod vlivem trampských písniček. Nemohlo tedy nenásledovat trampské "okénko" Evy a Vaška (s playbackovým "samohrajkovým" doprovodem skutečně kuriózní), do něhož vstoupila při písni Růže z papíru poslední velká očekávaná hvězda Jan Nedvěd.
Někteří lidé by se neměli pokoušet vtipkovat. Kdyby jen zazpíval své největší hity, jistě by publikum uspokojil a bylo by vše v pořádku. Nedvěd se však při slovech Valčíčku "Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš" zřejmě omylem otočil na přizvukujícího Vaška místo Evy a zřejmě aby zachránil situaci, pronesl památnou větu: "Já nejsem buzna!" Zdálo se, že po básničce Ringa Čecha už nikdo neklesne hlouběji. Ale povedlo se.
Nebýt bezbarvého zpěvu Evy a Vaška, uměleckým - a teď s plnou váhou toho slova - vyvrcholením odpoledne, mohl být blok cimbálovky Hudci z Kyjova, která přes poněkud podbízivý repertoár přesvědčila, že za nástroje skutečně vzít umí. Ústřední dvojice Ševčíkových ale přes svoje tolik traktované moravské kořeny prostě nemá styl zpěvu tohoto repertoáru vžitý.
Prokoučované finále
Finále koncertu bylo tradiční a očekávané: na pódiu se sešli všichni účinkující a sborem vystřihli největší šlágry, ke kterým se přidalo v nezanedbatelné míře i publikum: Pod našima okny, Už kamarádi pomalu stárnem, Zůstaň tu s námi muziko česká, Ta naše písnička česká. Zvláště pohled na evidentně odvázané doyeny žánru se Standou Procházkou v čele mohl být příjemným rozloučením s celou akcí.
Posledně jmenovaná Hašlerova melodie však bohužel tečkou za programem, který nesl podtitul Setkání příznivců české písničky, nebyla. Uzavřela jej (údajně na přání diváků, kteří hlasovali prostřednictvím sms) dosti těžko akceptovatelná Evina vokální exhibice Vzpomínky, které všichni ostatní účastníci dělali pouhou stafáž a na většině z nich byly patrné rozpaky. Dramaturgii tak citlivého bodu programu, jakým je úplný závěr, by neměl Petr Novotný nechávat na divácích, to by jako dlouholetý profesionál v oboru měl vědět.
Přes veškeré výhrady, které padly, je ale potřeba zdůraznit: koncert Eva a Vašek pod Řípem byl pozitivní akcí. Oněm zhruba třem tisícům lidí přinesl nepochybně velký zážitek, znásobený protivenstvími počasí a vzdálenosti (nejen od jejich domovů do Krabčic, ale i od parkovišť aut a autobusů na samotné dějiště). Ti lidé opustili svá místa před televizí a kvůli vlastnímu pobavení cosi učinili. Všechna čest.
