Příběh, jenž z hraběte Parise udělá šaška a z veronského vévody mocichtivého despotu, donutí k povzdechu, že William Shakespeare byl jen jeden. A hudba, kterou napsal Gérard Presgurvic, zase ke stesku, že Leonard Bernstein, skladatel West Side Story, byl také jen jeden.
Režisér a choreograf Libor Vaculík sice staví představení s ambicí divadelní podívané, byť až s přebujelou symbolikou, a má velkou výhodu, že české texty napsal Jan Fischer, tedy profesionál hodný variace na světového básníka, nikoli jen častý typ výrobce muzikálových rýmovaček typu mít - žít - být - snít.
Nicméně jazyková stylizace dialogů, ač v historizujících kostýmech Romana Šolce, občas zbytečně utíká k hovorové češtině a dokonce výrazům typu „Ty ses oženil a je to v pr..i“, což by mělo logiku třeba v modernistické filmové verzi Baze Luhrmanna, ale v dané jevištní stylizaci je naprosto mimo.
Romeo a JulieHudba: Gérard Presgurvic Režie: Libor Vaculík Účinkují: Helena Vondráčková, Tomáš Savka, Tomáš Trapl |
Hlavně však představení obsahuje minimum skutečně ryzích muzikálových čísel - výjimku představuje v prvním jednání melodické Jsme v tom až po bradu s Vondráčkovou a mladistvou company. Milostné duety zní jako ze SuperStar a druhá půle je přehlídkou monotónních písňových melodramat, spíše ukřičených než odzpívaných s výrazem.
Popravdě milenci stojí stranou. Muzikál Romeo a Julie působí, jako by si u autorů předplatil své vlastní srdceryvné sólo kdokoli, kdo se projde po jevišti, otec vdávající dceru, kněz vzývající Boha, matky ve svorném finále. A že se tu neumírá v soubojích, nýbrž zákeřně nožem do zad, je možná generační úlitbou, ale určitě vraždou na Shakespearovi.