V herci s černým knírkem pod nosem, který vstupuje na scénu plnou pochodujících vojáků, nelze nepoznat obraz Adolfa Hitlera.
V telavivském divadle Cameri v muzikálu každý večer vystupuje osmdesát hebrejsky zpívajících herců. Hlediště bývá zaplněno do posledního z 920 sedadel.
Lidé, z nichž mnozí pocházejí z rodin zdecimovaných nacisty, se baví tanečky vůdce a nevadí jim kostýmy, v nichž prim hrají hnědé košile s hákovými kříži, píše BBC.
Autor Mel Brooks zřejmě nečekal, že k telavivským původně plánovaným reprízám přibude sto dalších.
"Je-li na světě místo, v němž je oprávněno dělat si z Hitlera legraci, pak je to tady. V rozhlase hrají Wagnerovu hudbu, televize skoro každý večer vysílá dokumenty o holokaustu, tak proč ne Producenti?" říká režisér hebrejské verze Mikah Lenesohn.
I když někteří považují uvedení muzikálu v Izraeli za nechutné, představitel hlavní role Icak Cohen zdůrazňuje, že představení nezlehčuje události 2. světové války.
"V Producentech se dělá legrace ze všech - ze stařen, homosexuálů, blondýn, Židů, producentů i nacistů. Já zesměšňuji Hitlera. Vypadám jako mimořádně velký Hitler, jako Hitler vykrmený u McDonalds," vypráví před zrcadlem ve své šatně urostlý Cohen.
Vedení divadla Cameri se pokoušelo získat práva na uvedení Producentů dlouho, ale podařilo se to až loni. Manažer Noam Semel připouští, že ačkoli je "židovské publikum kultivované", byly na zkouškách učiněny některé změny oproti původní podobě, aby představení lidi zbytečně nejitřilo.
Kdykoli například postavy Bialystock a Bloom vysloví slovo Hitler, odplivnou si a vysloví starou hebrejskou kletbu "Ať je jeho jméno vymazáno". Oproti broadwayské verzi jsou zvýrazněny urážky nacistů. Divadlo bylo připraveno na protesty veřejnosti, které se však nekonaly.
Někteří diváci ale nadšeni neodcházejí. Šanan Landau a jeho manželka Rachel utekli z Německa roku 1933, kdy se Hitler dostal k moci. Manželský pár dnešních osmdesátníků se domnívá, že někteří z jejich přátel by se na představení necítili dobře.
"Pro lidi, kteří trpěli v koncentračních táborech nebo kteří za války přišli o příbuzné, by to bylo příliš silné," říká Landau, i když osobně pobouřen není. "Jsou to události staré 60 let, ale pro některé to stále není dost, aby je překonali," dodává jeho žena.
Jednapadesátník Rutz Aknin považuje fakt, že se Producenti hrají v Tel Avivu, za významný ukazatel společenského vývoje: "Posiluje nás, jestliže se dokážeme smát Hitlerovi. Dokazuje to, že jsme přežili."
