Skuteční textaři typu Gabriely Osvaldové nebo Zdeňka Svěráka si kladou za čest přijít s rýmem překvapivým, co možná nepoužívaným. Kdežto Adam a Eva jako by na internetu našli pomůcku zvanou veršovací slovník, z nějž po zadání vybírají hned první možnost rýmu.
A protože inscenace zosobňuje typické nic proti ničemu, naivistickou nudu ráje, hříšné peklo bez hříchu a morální výkřik o mamonu a lásce v současném dovětku, divák se může věnovat vlastním kratochvílím.
Třeba hádání, odkud jsou převzaté základy melodických linek - příjemné rytmy swingu či rokenrolu, které už zaručeně někde slyšel, mnohé si polohlasem dozpívá. A nebo právě školáckým rýmovačkám.
Opakují se perly typu nás - vás, zbyl - styl, čest - trest, mít - žít, vám - dám. Ano, traduje se, že čeština není na dlouhé tóny vybavená, přesto jich autorští mistři už pro Karla Gotta dokázali vymyslet dost, nejen slavné c'est la vie - nebaví.
Sebevraždu pak Adam a Eva páchají ve finále, kdy přidávají píseň ze Stvoření světa Milujte se a množte se. Vedle animované legendy s hudbou Jana Rychlíka totiž ještě víc vynikne její estrádní nápodoba. Žádné mít, být, žít, nýbrž hravé "svět trvá teprv chvilku, učte se násobilku". A poezii.