VŠE O ÚMRTÍ
Zuzana Navarová podlehla rakovině
PROFIL
V hudbě Navarové hrají barvy všecky
OHLASY
Navarová byla výjimečná, tvrdí přátelé
Zuzana žila čistě, ale nekázala. Jen byla jiná než většina z nás - neměla telefon, ale v batůžku nosila dalekohled a atlas ptáků.
Jednu její vzpomínku jsem tenkrát neuveřejnil: "Jestli máte někoho rád," řekla, "dejte mu to honem vědět."
Zuzana totiž obdivovala polskou textařku Agnieszku Osieckou, učila se podle ní psát. Nakonec jí poslala děkovný dopis, ale... než přišel do Polska, Osiecká umřela.
Zuzanu to mrzelo léta. A teď se trápím já - řekl jsem jí tenkrát začátkem podzimu, jak moc ji mám rád? Zpěvačka v úterý prohrála svůj boj s rakovinou.
O kolika lidech můžete říct, že je milujete?
Ideální by bylo, kdybych milovala všechny. Karla Plíhala, stejně jako nějakého tramvajáka.
Což však nejde.
Nemyslím si. Vy to srovnáváte s láskou v rodině nebo s láskou erotickou, která vyžaduje vypětí a oběti. Jenže láska by právě vůbec žádné vypětí vyžadovat neměla. Ta by měla normálně proudit.
A já například myslel, že když miluju, tak musím být dotyčnému připravený pomáhat.
Stačí, když ty lidi budete mít rád. Čímž nechci říct, že se mi to stoprocentně daří; i já znám takové, se kterými to ani nezkouším a jdu pryč.
O dětech
Nejste smutná z toho, že nemáte vlastní děti, kterým byste zpívala?
Ne. Cítím se naprosto naplněná. Mám dojem, že v životě dělám, co mi bylo určeno - ta muzika je moje poslání. Dělám práci, kterou ostatním ulehčuju život. A naše manažerka má úžasnou dceru, která mi někdy dovolí, abych na ni pedagogicky působila. Tím se naprosto seberealizuju a zase můžu jít domů. Tohle je vlastně moje rodina, stejně jako třeba Radůza nebo Bára Hrzánová... K tomu mám kamarády ve výborné kapele, takže si sama nepřipadám. A mimochodem, já si nemyslím, že by člověk s vlastní rodinou vyřešil nutně a celoživotně problém samoty. V tom to myslím nespočívá.
Vy nevzpomínáte ráda na dobu flámů někdy mezi svými dvaceti a pětatřiceti lety?
Ne. Neustále ve mně totiž sílil pocit, že nic nemá cenu. Že je svět totálně prohnilej, všechno je jenom otázka peněz a z toho jsem se postupně hroutila. Upřímně řečeno, hodně jsem pila. A nakonec jsem to musela nějakým zásadním krokem změnit, všechno.
Co například?
Vzpomínám třeba na jednu maličkost - dělala jsem rozhovor s novinářem, ale pak už jsem se o to nestarala. Vyšly příšerný kraviny a mně to bylo jedno. Jenže mým kamarádům ne, ti říkali: "Takový věci přece normálně nevykládáš." Měla jsem pocit, že se z toho nestřílí, ale ono se asi střílí ze všeho. A člověk by měl mít své věci pod kontrolou, aby se za ně vždycky mohl postavit...
V jaké chvíli jste si řekla, a konec?
Začala jsem radikální změnou životosprávy, a už to přináší výsledky - začnou se vám třeba přibližovat lidi, o které jste vždycky stál, ale protože jste byl blbej, tak se vám vyhýbali. Prostě jsem úplně přestala pít alkohol, což byl pro moje tělo velký náraz, a taky kouřit a pít kafe. Pak jsem začala držet drsnou čisticí dietu a chodit do čajoven, protože jsem přece jen pořád měla potřebu sednout si někam mezi lidi. A ještě jedna důležitá věc se změnila - až do té doby jsem sice byla věřící, ale jaksi skrytě věřící; říkala jsem si, ještě tadyhleten kšeft a pak se nějak začnu věnovat své duši. Teď jsem o ni začala dbát intenzivně.
O komerci
Máte vůbec nějakou ctižádost? Toužíte, aby se vám dobře prodávaly desky, aby byly vyprodané sály?
Tyhle věci mi nepřinášejí pocit euforie. Opravdu se nechvěju v obavách, kolik přijde lidí a kolik toho prodáme. Člověk, který v sobě tu ctižádost a soutěživost má, ten zažívá věčný stres - jak to dopadne ve studiu, jestli bude vydavatel pružný v distribuci... Ale já na to kašlu.
Zpěvačku loňského roku, Radůzu, jste kdysi objevila na ulici a pomohla jí nahoru. Vy byste si nepřála, aby právě ona prodávala desky v podobném nákladu jako třeba Helena Vondráčková?
Chtěla bych, aby měla vždycky tolik peněz, kolik potřebuje. Ale naše povolání je nebezpečné. Ani si nedovedete představit jak - aby člověk nezačal být sám ze sebe příliš odvázaný, na to musí mít hodně odvahy a velikou soudnost. Protože vyhlídka, že možná začnu být slavná a budu mít hodně peněz, je tou největší zkouškou.
 Zpěvačka Zuzana Navarová zpívá na festivalu Zahrada v Náměšti na Hané (7. července 2002) |
