„Ze školy nevím skoro nic,“ přizná o rakousko-pruské bitvě, která se odehrála roku 1866 u Hradce Králové, herec Jiří Dvořák coby pohotový, zvědavý i vtipný průvodce vojenskou historií. Protože se ptá jako laik a při zachování přirozené piety glosuje nad hromadou kostí „z toho asi jednoho vojáka neposkládáme“, dává divákovi šanci účastnit se dobrodružství, jindy vyhrazeného pouze učeným odborníkům.
Také tu vystupují – a výroky typu „kontejner mohl modifikovat střelový otvor“ odrazují každého, jehož zkušenost se zbraní skončila papírovou růží z pouti.
Naštěstí v dokumentu vystupují i nadšenci v dobových uniformách, jejichž jazyk je srozumitelný a posedlost nakažlivá. Místy se zdá, že do klukovské hry na vojáčky zatáhli i Dvořáka, byť si udržuje pobavený nadhled, když mu líčí, jak by boj vedli oni a kde se stala chyba. Mimochodem na vině prý bylo typické domácí „remcání“, po jasnému rozkazu následovalo tolik připomínek, námitek a odkladů, až se z jasných favoritů stali nečekaní poražení a z místního lesa obrovský hřbitov.
K obrazové výbavě slouží jen dobové kresby a mapy, což v trikové éře působí chudě, ale zato se dochovaly paměti účastníka bitvy Ladislava Prokopa, skýtající vzácně účelnou záminku k hraným pasážím. Náladu si odpracuje mystická Alej mrtvých, tajemství dodá vskutku pátračský motiv: zda dva nahodilé nálezy, prostřelená lebka a potrhaný klobouk, mohou patřit k sobě. „Máme příběh,“ těší se Dvořák, což je přesné: sto padesát let minulosti zpřítomní jeden konkrétní osud.
Muži z Aleje mrtvýchČesko, 2016, 52 min režie: Jakub Tabery hrají: Jiří Dvořák |
Kuriózní je, že snímek o bitvě, kterou Češi vytěsnili z paměti jako „válku Němců s Němci“, ač v ní sehráli podstatnou úlohu v rakouském vojsku, při jeho premiérovém uvedení sponzoroval německý obchodní řetězec se sloganem Z lásky k Česku.
