Muzeum připravilo výstavu věnovanou heydrichiádě

P a r d u b i c e - Je tomu již téměř šedesát let, kdy se Pardubice rozléhaly salvy z nedalekého Zámečku. V sídle pardubického gestapa se při nich naplňoval osud lidí, kteří uvízli ve smrtonosné síti velkého zátahu na domácí odboj přezdívané heydrichiáda. Této patrně nejkrvavější kapitole 20. století na Pardubicku je věnována výstava nazvaná Pod ochranou třetí říše, kterou ve středu odpoledne otevřelo Východočeské muzeum Pardubice.

I když se muzeum tématu krvavých událostí po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 věnuje již poněkolikáté, řada často kontroverzních exponátů je vystaveny prvně. Expozice s provokativní plakátovou kampaní se symbolem říšské orlice a řadou otřesných exponátů, nepředstavuje jen zločiny nacistů, ale i třeba dlouho opomíjenou kolaboraci Čechů.

„Použil jsem výročí heydrichiády pouze jako záminku k uspořádání výstavy, která si všímá celého období protektorátu na Pardubicku,“ říká kurátor výstavy Jan Tetřev. Poprvé je tak prý možno vidět všechno, co se k tomuto tématu podařilo v v pardubickém muzeu shromáždit třem generacím historiků.

„Mezi prvními z lidí, jenž se v květnu 1945 dostali po útěku nacistů do objektu Zámečku, byl i tehdejší ředitel muzea František Cinner. Dalo by se říct, že to tam pro potřeby muzea vysbíral,“ říká Tetřev.

Ze sbírek muzea použil například originální popravčí kůl rozštípaný kulkami, zkrvavené šaty obětí a rakve v nichž byli popravení odváženi vždy po dvou do pardubického krematoria. Nechybí ani mučící nástroje či známá otočná židle s podpěrkou hlavy pro pořizování fotografií zadržených. Charakter doby vystihují plakáty, ukázky potravinových přídělů a náhražek surovin nebo část věnovaná  kolaboraci s uniformou příslušníka protektorátního sdružení Vlajka.

Od výstavy si muzejníci slibují, že vyvolá diskuse nejen o  průběhu války v regionu, ale i na téma kolektivní viny a následného odsunu Němců. „Je to výstava o níž se bude diskutovat a psát myslím velmi dlouho. Jsem v muzeu již třicet let, ale takto pojatá výstava na téma heydrichiády tu ještě nebyla. Téma je vzhledem k mediální a politické kampani okolo Benešových dekretů velmi aktuální a zvláště mladá generace ví o fašistických zločinech jen velmi málo,“ míní ředitel muzea František Šebek.

Strach z postihu za případnou propagaci fašismu vyvolal již  tisk černobílého plakátu s výrazným motivem říšské orlice. Ředitel tiskárny se s výtisky údajně zamknul v kanceláři a odmítl je vydat, pokud nebude doplněn o text, že se jedná o výstavu k výročí heydrichiády. Na jeho návrh nakonec muzejníci přistoupili.

ROZHOVOR
Kurátor: Chceme, aby se lidé zamysleli nad zhoubností nacismu

V době, kdy nacionalistické vášně ve většině střední Evropy opět intenzivně jitří otázky takzvaných Benešových dekretů a následného odsunu Němců, připravilo Východočeské muzeum Pardubice výstavu, která je patrně ještě rozvíří. Výstava nazvaná pod Ochranou třetí říše, věnovaná 60. výročí heydrichiády, poukazuje na zločiny německého gestapa a vůbec období druhé světové války v regionu velmi otevřeně.

"Výstava začíná Mnichovem 1938 jímž zdůrazňujeme ochotu českého národa bránit republiku a na druhou stranu obrovskou potřebu německého národa ji rozbít a dostat se do říše. O této snaze svědčí i dva citáty hned u vchodu, první z programu sudetoněmecké strany jak naložit s českým národem, které doplňuje prohlášení samotného Reinharda Heydricha. I ten je pro likvidaci českého národa. Výstava ukazuje, jak ji Němci chtěli udělat, dělali a jak se jim to naštěstí nepovedlo," říká čtyřiatřicetiletý kurátor výstavy a sbírky zbraní pardubického  muzea  Jan Tetřev.

Jakou reakci chcete v návštěvnících vyvolat? Neobáváte se, že v současné době přetřásání Benešových dekretů vzbudí nějaké silné vášně?
Chceme, aby se lidé zamysleli nad chrakterem režimu, který zde nacisté nastolili. Pokud s touto tematikou souvisí nějaké vášně, tak ať se projeví. Nechceme a nebudeme zamlčovat fakt, že nás chtěli Němci vyvraždit stejně jako to, že se nimikolaborovala i určitá část českého národa. Pokládám za normální, že si slušný člověk odplivne hnusem před zrůdami, které udávaly, mučily a vraždily jiné lidi. Z toho, co se za druhé světové války na Pardubicku dělo jsme záměrně nevypustili nic. Je možné, že jsme něco nedotáhli tak, jak by bylo potřeba, ale budeme rádi, když se kolem výstavy rozpoutá nějaká diskuze.

Které části výstavy se vztahují přímo k Pardubicím?
Dokumentujeme třeba příjezd německých vojsk do města, zajímavá je cedulka nařizující ježdění vpravo či humorně vyhlížející  rozkaz pro obyvatele s velkým O na začátku.  Češi byli cílem německé propagandy, která je měla přesvědčit o tom, že mají být zticha a pilně pracovat. Proto nechybí propagandistická literatura i dobové fotografie s výzdobou pardubických dominant jako je radnice, okresní úřad, Prokopův most či Náměstí Republiky nacistickými symboly. Emblém německého vítězství, známé V jako Viktoria, bylo umístěno i na střeše pardubického zámku.

S heydrichiádou v kraji je spojováno především popraviště pardubické gestapa Zámeček..
Je to doslova symbol heydrichiády ve Východních Čechách a myslím, že to dáváme jasně najevo. Tuto tématickou část začínáme výročním tablem jeho provozovatele, pardubické služebny gestapa, které svědčí i o tom, že se jim v Pardubicích rozhodně líbilo a hodlali se zde zařídit na trvalo. Vystavujeme ale i výslechové pracovní nástroje, jimiž byly ze zadržených vytloukány informace, části osobního majetku a výstroje, například podepsané přilby, které příslušníci gestapa při svém útěku v květnu 1945 zapomněli.

Opomenout jsme nemohli ani dobová předvolání či osobní spisy lidí, kteří byli zatčeni a většinou právě na Zámečku zemřeli. O jejich osud hovoří dostatečně nejen plakáty s oznámením poprav, ale i rakve v nichž byli odváženi popravení do krematoria. Většinou po dvou. Němým svědkem tragédií je i popravčí kůl. Vzhledem k tomu, že Pardubice měly za války poměrně malý dopravní ruch, byly popravy slyšet přinejmenším v části města.

Jak si vysvětlujete účel heydrichiády?
Byla to vzteklá msta Němců za to, že jim v klidném protektorátu, který si chtěli postupně proměnit v německé území, zastřelili třetího muže říše. Zvlášť byli-li to parašutisté z Anglie. Nemohli jsme proto opomenout ani skupinu Silver A, kvůli podpoře jejích členů byla řada lidí na Zámečku popravena. Kromě jiného jsme vystavili kombinézu Jiřího Potůčka a frak ve kterém údajně další člen skupiny JosefValčík obsluhoval gestapáky v pardubické restauraci Veselka. Když to zjistili  muselo je strašlivě rozčílit. Proto, ale nejen proto také majitel restaurace Arnošt Košťál skončil na Zámečku.

Myslíte si, že je český národ i po tak dlouhé době schopen se se svou historií vypořádat?
Dvanáct let je český národ masírován cílenou propagandou, hlásající, že jsme ti největší zločinci v dějinách, že se musíme  Němcům omluvit nejlépe i za to, že jsme se nenechali vyhubit a být zticha o tom, co se stalo nám. Ale vždyť po židech, Polácích a Ukrajincích byli na seznamu k vysídlení či vyhlazení Češi.  To není komunistická propaganda, ale fakt. Důvodem, proč k tomu nedošlo, byl hlavně rozvinutý průmysl, který Němci potřebovali k vedení války. Kdyby válku vyhráli, nic by jim nezabránilo v tom, aby nás v krátké době vymazali z povrchu zemského.