Projekt muzea, údajně inspirovaného muzeem Beatles v Liverpoolu, lze nazvat více než ambiciózním. Každý návštěvník tu měl například mít možnost nahrát si vlastní karaoke verzi některého ze slavných hitů skupiny.
K tomu ještě navíc nahlédnout do napodobeniny šatny členů kapely, nebo si dokonce zatančit na pódiu ve společnosti holografických "replik" slavné čtveřice. A k tomu samozřejmě expozice plná autentických relikvií, včetně slavných bílých overalů a bot na vysokých podrážkách.
Projekt byl ale pozastaven - kvůli financím. Jednání se zasekla hned na prvním bodu, tedy nad náklady na renovaci budovy v přístavu, která měla muzeum hostit.
Neznamená to ovšem, že by se fandové na všechny atrakce měli přestat těšit. Jen se za nimi nevydají do Stockholmu, nýbrž na aktuální místo, které bude výstavu Abbaworld hostit.
Slibuje to alespoň promotér Magnus Danielsson. Tomu totiž prodal práva pár, který s nápadem přišel, Ulf Westman a Uwa Wigenheimová-Westmanová, a to s tím, že chtějí vzdát poctu hudebnímu fenoménu alespoň v podobě putovní výstavy.
Podobnost čistě náhodná
"Nemohli jsme najít dost dobré místo tady ve Stockholmu," říká k tomu Danielsonn, který se nikdy netajil tím, že je mu hudba Abby blízká. Ve škole si z něj kvůli tomu prý dokonce dělali legraci.
"Stavíme repliku studia, kde nahrávali, vybaveného rekvizitami, lidi tam budou moct zpívat a sami si udělat nahrávku, tancovat a vyfotit se s kultovním vrtulníkem Bell z alba Arrival. Bude to o zpívání a tancování. Nebude to koukání na statické objekty ve skleněných vitrínách," slibuje promotér.
Mezi osudem výstavy a kariérou Abby se dá navíc najít jistá spojitost. Čtveřice totiž také musela nejdříve prorazit v zahraničí, aby ji ve Švédsku posluchači i kritika vzali na milost. Zpočátku totiž všichni její muziku považovali za plytkou a komercializovanou.
Ostatně rozruch obklopující Abbu (notně přiživený úspěchem divadelní i filmové verze muzikálu Mamma Mia!) je v ostrém kontrastu s přijetím, jakého se kapele dostávalo v počátcích kariéry, také. Písně jako Bang a Boomerang totiž švédští kritici tehdy hodnotili jako příklad nudné a prázdné muziky.
