K autorovým 60. narozeninám a 25 letům od anglického vydání prvního dílu proslulého cyklu o Zeměploše přidává Česko 15. výročí od prvního uvedení české verze Zeměplochy do knihkupectví a šedesátiny Pratchettova dvorního překladatele Jana Kantůrka.
Fantasy? Ano, ale hlavně humor
Při termínu fantastická literatura si lidé představí příšery nebo příběhy o Barbaru Conanovi, ale Pratchett je jiný. Jeho knížky jsou v první řadě zdařilými humoristickými romány. Přestože často i mimoděk čtenáře vzdělávají nebo rozebírají složité problémy, hlavním cílem autora je bavit. Fantastický svět slouží jen jako barvité podkreslení a zdrojem komiky je hlavně podobnost postav i situací s důvěrně známým světem čtenáře. Některé knihy ze Zeměplochy parodují třeba historii populární hudby, jiné vývoj novin či počátky filmového průmyslu.
Kariéra Terryho Pratchetta |
"Chesterton kdysi řekl, že fantastika spočívá v tom, že vezmete náš současný svět, převrátíte ho naruby a ukážete jej z jiné perspektivy, takže nakonec zjistíme, že je vlastně báječný," řekl Pratchett v jednom rozhovoru. Přiznává mnoho literárních vzorů, vedle Chestertona a tvůrců fantastiky a sci-fi právě humoristy Jeroma K. Jeroma, P. G. Wodehouse, Marka Twaina. "Někdo říká, že fantastika je útěk před realitou. Ale co by na tom mělo být špatného? Odkud ve skutečnosti utíkáte nebo kam utíkáte? Je fantastický příběh otevíráním nových bran, nebo uzavíráním se před světem?" ptá se.
Pratchett si zkrátka nemyslí, že fantasy je automaticky čtivem brakovým, jehož tvůrce by se měl označení fantastická literatura vyhýbat. V tom se neshodne s J. K. Rowlingovou. Ta v rozhovoru pro deník Times řekla, že při psaní prvního dílu Harryho Pottera vlastně ani netušila, že jde o fantasy.
Redaktoři ji pasovali na objevitelku nových cest žánru, což Pratchett nevydržel a napsal do listu odpověď. V ní poznamenává, že Rowlingové mohlo dojít, že píše fantasy, když se to v její knize hemžilo kouzelníky, obry, jednorožci a dalšími prvky typickými pro tento typ literatury. Zároveň podotýká, že žánr naopak vzkřísil J. R. R. Tolkien se svou trilogií Pán prstenů.
Sám nikdy nepopíral, že v tomhle žánru existuje spousta schematických knih. Prý i proto vytvořil zeměplošskou sérii: "Zeměplocha byla reakcí na to, jak hloupá začala být fantastická literatura. Chtěl jsem ji udělat skutečnější. Konec imitování Tolkiena! Prostě vytvořit situaci a nechat lidi jednat tak, jak běžně jednají. A najednou je to vtipné, protože ve fantasy neočekáváte, že se hrdinové budou normálně chovat."
Dvě knihy ročně
Po střední škole začal Pratchett pracovat jako novinář. Až nedávno vysvětlil, proč tu práci opustil. "Začalo se mi dělat špatně z otázek typu: Jak se cítíte, paní Smithová, když vašeho syna zapíchli zloději? Co má na to asi tak říct? ‚Ale, zas tak ráda jsem ho neměla?‘," svěřil se deníku The Guardian.
Přesto mu tohle povolání pomohlo rozjet kariéru spisovatele. Při interview s lidmi z malého nakladatelství se zmínil, že také píše knihu. Jmenovala se Kobercové a její křest se později uskutečnil v oddělení koberců obchodního domu. I když Pratchett později "utekl" k většímu nakladatelskému domu, jednoho z ředitelů původního vydavatelství, Colina Smythe, zaměstnal jako svého literárního agenta.
CO SI VYBRAT Z PRATCHETTA |
Příběh jeho nejslavnějších knih z cyklu o Zeměploše začal roku 1983, kdy vyšla Barva kouzel. Děj se odehrává na ploché planetě, kterou nesou čtyři sloni stojící na zádech želvy, jež pluje vesmírem. Na této placce, Zeměploše, se kromě lidí vyskytují i trpaslíci, mágové, čarodějnice, upíři nebo vlkodlaci. Přes fantastické atributy kniha značně připomíná zeměkouli: hrdinové jednají často stejně pošetile a komicky jako normální lidé.
Dlouhá léta Pratchett psal pravidelně dvě knihy ročně. Možná nejpodivnější na tom je, že v tomto "chrlení" se sice občas vyskytne slabší "kus", ale stále jde o nadprůměrně kvalitní díla. Navíc již nepíše pouze zeměplošské romány: pokud je určitým tématem unavený, odskočí si do jiného žánru, jak se to stalo s poslední dopsanou knihou Nation, Národ. "Protože nebyla ze zeměplošského cyklu, psala se mi o něco hůř," přiznává.
Zeměplocha postupem času nabrala mnoho forem. Vznikají mapy, vědecké knihy, počítačové hry nebo divadelní představení. Pratchettovy romány dramatizuje jeho přítel a spoluautor mnoha knih Stephen Briggs. Na jevišti funguje Pratchettova poetika jako vynikající komedie.
O tom se přesvědčilo i pražské Divadlo v Dlouhé, které "risklo" dvě zeměplošské inscenace - Soudné sestry a Maškarádu. Obě patří mezi nejúspěšnější kusy této scény. Posledními přírůstky do rodiny adaptací jsou filmy - loni uvedený Otec prasátek a letošní minisérie Barva kouzel.
Boj s alzheimerem
Největší pozornost médií paradoxně spisovatel vzbudil, když loni v listopadu oznámil, že trpí vzácnou formou Alzheimerovy nemoci. Hned však dodal, že se na něm zatím příliš neprojevuje.
"Když moje žena vyplňovala o mém onemocnění dotazník, napsala, že vykazuji všechny znaky demence: nestarám se o věci, jsem nemluvný, asociální a nerudný. Prostě typický spisovatel. Možná mám alzheimera už léta a ani o tom nevím," žertuje.
Ale na lehkou váhu chorobu nebere, letos se rozhodl na její výzkum věnovat milion dolarů. Přijde mu totiž zvláštní, že jí trpí stejné procento starých lidí jako rakovinou, ale na její výzkum jdou jen tři procenta toho, co na zkoumání rakoviny. Jeho fanoušci ho podpořili: vyhlásili sbírku se stejným účelem.
Podle některých zdrojů však Pratchett už má jisté problémy. Možná i proto zrušil plánované oslavy výročí Zeměplochy, kterých se měl zúčastnit - velkou akci chystali v Anglii, komornější právě v Česku. Ale jeho spisovatelská aktivita prý nekončí.
"Pochopitelně nemůžete psát knihy, když jste mrtví, tedy pokud se nejmenujete Ron L. Hubbard," dělá si legraci ze zakladatele scientologie. Ale dodává: "Choroba nepostupuje tak rychle, ještě pár knih se ode mě dočkáte."
Překladatelé si na Pratchetta netroufaliJak se k Zeměploše dostal Jan Kantůrek Šedesáté narozeniny oslaví nejen Terry Pratchett, ale o pouhý týden později i jeho dvorní překladatel Jan Kantůrek. K Zeměploše se dostal víceméně náhodou - před ním několik překladatelů odmítlo. Do češtiny převedl téměř 45 Pratchettových knih a mezi jeho překladateli má unikátní postavení: autor mu dovolil, aby si u velmi těžce přeložitelných slovních hříček a jazykových vtipů vymýšlel i vlastní hříčky a vtipy. Kdyby vám nakladatel pan Talaš, který Pratchetta vydává, řekl, že další díl Zeměplochy přeloží někdo jiný, jak byste se cítil? Prý se vám do překladů Pratchetta nechtělo... Pratchett využívá znalosti z různých oborů. Baví vás stále se "vzdělávat"? Když překládáte tolik Pratchettových knih, odpočíváte potom u jiných překladů? Vnímáte českou Zeměplochu tak trochu jako společné dítě? Jak budou knihy o Zeměploše pokračovat? |