Haruki Murakami

Haruki Murakami | foto: David Port

Murakami, hvězda bez hvězdných manýr

Nepřihodí se často, aby kvůli literatuře byla Praha ve středu pozornosti půlky světa. Česká metropole to zažila koncem října – když přijel japonský spisovatel Haruki Murakami.

Když před pěti lety přijel na návštěvu Salman Rushdie, byly jej v Česku plné noviny; takových akcí však slavný Brit absolvuje desítky do roka.

Murakami je jiný případ. Hlavní zásluhu na tom, že spisovatel vážil dalekou cestu, má Franz Kafka, respektive Cena Franze Kafky, kterou uděluje společnost nesoucí jeho jméno. Mezinárodní porota ji dává žijícímu autorovi za umělecky výjimečnou literární tvorbu, která oslovuje čtenáře po celém světě bez ohledu na původ či státní příslušnost.

Prvním laureátem se v roce 2001 stal Philip Roth, avšak největší pozornost vzbudil výběr poroty v letech 2004 a 2005, kdy se shodou okolností trefil do vkusu výboru Nobelovy ceny za literaturu (Elfriede Jelineková a Harold Pinter).

Také o Murakamim se už drahnou dobu spekuluje jako o žhavém kandidátovi Nobelovy ceny, a tak když v dubnu 2006 vyhlásila Společnost Franze Kafky vítěze pro tento rok, byl sedmapadesátiletý Japonec ostře sledován. Do třetice to sice pražským organizátorům nevyšlo, avšak i tak se Murakamiho návštěva v Praze stala hlavní literární událostí roku.

Tisková konference? Poprvé
Proč tolik humbuku kolem příjezdu jednoho autora? V Murakamiho diáři takové akce jen tak nenajdete – v rodné zemi je sice hvězdou první velikosti, avšak čtenáři kupující každou jeho novou knihu po statisících mnohdy ani nevědí, jak jejich idol vypadá. Nejenže Murakami nepořádá tiskové konference, nejezdí na propagační turné, nedává rozhovory do novin, natož do televize, ale autor mnoha skvělých románů nemá rád dokonce ani fotografování.

Ze všech těchto důvodů byly především japonské sdělovací prostředky z jeho pražského pobytu doslova u vytržení. Nakladatelství Euromedia Group – Odeon, jež celou akci pořádalo, muselo televizní štáby odmítat jako na běžícím pásu; stejní novináři se tedy alespoň akreditovali jako tisk a ochranka jim u dveří do sálu, kde se konala tisková konference s autorem (Murakami se na ní přiznal, že jde o jeho první podobnou akci v životě!), musela odebírat kamery skryté pod oblečením.

Pro naprostou většinu zúčastněných šlo o první osobní kontakt s Murakamim i příležitost, jak mu položit alespoň jednu otázku. Česká média si tuto exkluzivitu možná tolik neuvědomovala, avšak pro Japonce to byl opravdový svátek, o čemž svědčí i fakt, že obrazový záznam z večerního slavnostního ceremoniálu okamžitě zakoupilo několik japonských televizí.

Ochotný, příjemný, trpělivý
Murakami šetří i s poskytováním rozhovorů, za poslední léta jich lze na internetu najít jen několik. V Praze dal dvě interview, jedno z nich i MF DNES.

I přes avizovanou nechuť k publicitě Murakami každou odpověď pečlivě promýšlel a působil příjemným, snad až uctivým dojmem; poté ještě ochotně pózoval fotografovi. Na autogramiádě bez jediného náznaku rozmrzelosti takřka dvě hodiny podepisoval výtisky Kafky na pobřeží, románu, který u příležitosti jeho návštěvy vydal Odeon.

Česko prostě navštívila jedna z největších hvězd na nebi současné světové literatury; po hvězdných manýrách však ani stopy.