V neděli a v pondělí koncertujete v pražské Lucerně. Zazpíváte něco speciálního?
Nepřipravil jsem si nic. Speciální je celá dramaturgie koncertu. Nehrajeme ani jeden mediálně známý hit. Řekl jsem si: Co to udělá s publikem, když přijde na koncert a nebude dopředu vědět, co uslyší? Teď pomíjím jádro skalních posluchačů, kteří podrobně znají všechny moje desky.
Slevil jste a přidal občas na závěr koncertu hrst hitů?
Ne. V první části koncertu uvedeme celé album Monogamný vzťah, které jsem nahrál v New Yorku se třemi muzikanty. Nyní je nás na pódiu devět. Nové písně, rozšířené o improvizované hudební plochy, se proto značně posunuly od studiové nahrávky. Reakce publika jsou pochopitelně jiné, než kdyby lidi dostali známé písně. Byl to riskantní tah a já se raduji, že je publikum vstřícné. Neskromně k tomu dodám, že nevím, jestli je na světě mnoho kapel nebo zpěváků, kteří by si mohli dovolit odehrát turné bez mediálního hitu.
Vyprodal jste řadu velkých hal nebo sálů. Potvrdila se vaše jistota, že si můžete hodně dovolit?
Do jisté míry ano. Jsem rád, že jsem minulý rok absolvoval turné po sportovních halách, které skončilo v T-Mobile Areně v Praze. Přišlo 12 tisíc lidí. Z pódia je to nezapomenutelný pohled, ale nemám ambici to opakovat. Tahle práce je pro mě stále ještě dobrodružství a já se strašně nechci stát otrokem nějakého velkého úspěchu. Jestli se znovu vyprodají velké haly, to není nejdůležitější věc na světě. Dokonce kalkuluji s tím, že typ programu, který právě hrajeme, možná některé diváky zaplaší. Třeba si řeknou: "My jsme se chtěli vyskákat na známých písních. Nešlo to, příště nepřijdeme." Ale jsem si jistý, že přijdou posluchači, které naše vystoupení oslovilo po stránce muzikantské nebo interpretační. To je myslím časově perspektivní přístup a příslib do budoucna. Zůstane publikum, které ví, na co jde, a které dostane určitou kvalitu.
Prý byste mohl natočit duet s Kubáncem Ibrahimem Ferrem?
Na jeho pražském koncertu jsem byl úplně okouzlený a do mobilu jsem si napsal text nové písně o Ferrerovi. Po koncertu jsem se s ním náhodou sešel. Stáli jsme čtyři: promotér koncertu Robert Porket, cestovní manažer Ibrahima Ferrera, zpěvák a já. Já jsem mu slovensky četl z mobilu ten text, Porkert jej překládal ze slovenštiny do angličtiny a manažer z angličtiny do španělštiny. Už ten zážitek byl skvělý. V textu zazní vulgarismus, ale věřím, že se nikoho nedotkne. Je to kvazioslavný text, který končí slovy: "Jediné, co mě v životě sere, je to, že si se mnou nezazpívá Ferrer." To mu pánové na tři kola přeložili, Ferrer řekl "A proč ne?" a dal mi na sebe kontakt. S klávesistou Henrichem Leškem jsme tu píseň připravili, a když byl Ferrer na koncertu v Bratislavě, tak jsme mu ji předvedli. Zareagoval kladně. To, jestli se podaří sladit jeho momentální celosvětovou kariéru s tím, že za ním někam dorazím a natočíme spolu duet, je otevřené.
Jak dopadl váš srpnový koncert na lodi Queen Mary u Los Angeles?
Dostal jsem velmi pozitivní reakce od našich lidí, kteří žijí v Kalifornii a na koncert přišli. Ale nikdy jsem neměl ambici prezentovat se koncerty, které jsou především pro krajany, a doma tvrdit, že jsem účinkoval v Americe. Prostě jsme jeli se synem Filipem do Ameriky a v rámci té cesty jsem měl dva koncerty.
Hodně kapel ze Slovenska koncertuje v Česku, ale na Československo se pomalu zapomíná. Byl česko-slovenský rozvod prospěšný?
Je dobré, že k němu došlo. Asi bychom si stále vytýkali různé prago nebo bratislavocentrismy. Na druhé straně je škoda, že se nějak nedořešil jeden federální program v rádiu a televizi. Je mi líto, že mladá a mladší generace v Česku už nerozumí slovensky. Různé národy se snaží, třeba prostřednictvím Evropské unie, dávat najevo otevřenost. A najednou mezi dvěma národy, které k sobě mají neuvěřitelně blízko, roste jedna komunikační bariéra. To je velká škoda.
