Z pořadu Můj pokus o mistrovský opus

Z pořadu Můj pokus o mistrovský opus | foto: Česká televize

RECENZE: Psychodrama i letní ves. Pořad z muzikantské kuchyně má nápad

  • 0
Od „menšinového“ kanálu ČT art by se jistě mělo očekávat, že bude menšinové žánry nejen přejímat, ale také je ukazovat trochu jinak, pomocí vlastních projektů. Šestidílný cyklus Můj pokus o mistrovský opus, který je právě v polovině, této představě odpovídá. Má totiž to hlavní – nápad.

Šest různých režisérů sledovalo šest instrumentalistů při práci s určitými skladbami, které se ne vždy dají zařadit do oblasti označované jako mainstream klasiky. Jistě záleží i na osobnosti hudebníka, nakolik si režiséra pustí k tělu, a zase naopak na schopnosti režiséra vyhmátnout to podstatné z muzikantské kuchyně.

Riziku, že vznikne spíše jakési instruktážní video se sympatickým a usměvavým průvodcem, se z dosud odvysílaných dílů nejméně vyhnula Markéta Ekrt Válková v díle věnovaném houslistovi Josefu Špačkovi. Jakkoli věrně zprostředkovala skromnost a poctivost koncertního mistra České filharmonie a současně fotbalového fanouška při studiu sonáty Eugena Ysaye.

O samotě s Bachem

Režiséru Jakubu Sommerovi, jenž sledoval cellistu Jiřího Bártu při studiu a nahrávání suit Johanna Sebastiana Bacha, se však podařilo i něco navíc než zábavný příměr souboje uměleckého a sportovního. Na pozadí všedního života letní vesnice, v jejímž kostele se zavírá umělec s mikrofony, a především se samým autorem, vznikla výpověď o osamělosti a dilematech, která se skrývají za obyčejnými notami.

Můj pokus o mistrovský opus

80 %

Česko, 2015, 6x27 min

režie: Theodora Remundová, Vladimír Michálek, Markéta Válková-Ekrtová, Jakub Sommer, Roman Vávra, Zdeněk Jiráský

A Theodora Remundová v portrétu mladičké hornistky Kateřiny Javůrkové, jež se chystá na svém prvním koncertě s orchestrem provést náročnou skladbu soudobého skladatele Krzysztofa Pendereckého, stvořila téměř psychologické mikrodrama jakoby vyrůstající z interpretované hudby. Jeho překvapivá pointa, odhalující daň za úspěch, je důkazem, co se dá najít pod zdánlivě nezáživnou fasádou dokumentu o klasické hudbě.