Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Depresivní děti místo diváků vytáhly na plac sebe a svá přání

  17:57aktualizováno  17:57
Mladý divadelní soubor dlouhého názvu Depresivní děti touží po penězích hraje v pražském prostoru Venuše ve Švehlovce nový kus Můj dům, můj hrad. Analyzuje v něm však víc než jen bydlení a sousedské vztahy.

Ze hry Můj dům, můj hrad | foto: Michaela Škvrňáková

Depresivní děti jsou známy tím, že rády zapojují publikum a okolí do svých her. A to jak vědomě (120 dní Sodomy, více zde), tak nevědomě (Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme, více zde).

V aktuální inscenaci Můj dům, můj hrad proto úplně nepřekvapí, když se z publika tichou poštou donese k režiséru Jakubu Čermákovi domnělý vzkaz jednoho z diváků doufajícího, že nebude ten večer vytažen na pódium.

Fotogalerie

Více než na interakci s publikem se však Depresivní děti nyní zaměřují na sebe. Před diváky nejdříve naoko rozehrají sociologický výzkum obyvatel bytů ve vchodu Krásova 13 (ve skutečnosti se jedná o jiný dům odlišného čísla i ulice), kde se mimo jiné dozvídáme reakce obyvatel na dobrovolnickou sbírku, zkoumáme obsah jejich odpadu či v poetické úvodní scéně se zhasínajícími světly pozorujeme jejich denní a noční režim.

Zhruba v polovině hry však přijde zlom, po rozporech vědeckého týmu nad kontroverzním výzkumem zasahujícího do cizího soukromí začnou náhle analyzátoři analyzovat sebe navzájem.

Herci vystupují ze svých rolí a odhalují se před diváky doslova až na kost. Poznáme jejich digitální stopu, obsah batohu a přes videomost se dostaneme i do ledničky. Tým okolo Čermáka pak jde ještě dál, herci vybraným divákům vyzrazují svá intimní tajemství a je pouze na důvěrnících, zda je prozradí i ostatním.

Můj dům, můj hrad

Venuše ve Švehlovce

premiéra 23. února 2016

režie: Jakub Čermák

hrají: Veronika Maxová, Barbora Mitošinková, Barbora Šupová, Jakub Čermák, Viktor Filip, Jiří Ratajík

Hodnocení: 75 %

Depresivní děti ve svém nejnovějším kuse zakusily divadlo na sobě, možná tím chtěly upozornit na současný přeceňovaný trend autenticity a leckdy podivná lákadla sociálních sítí, možná jen splácejí divákům dluh za předchozí hrátky s publikem.

I kvůli zajímavé scéně obkroužené igelitem, využití světel i moderních technologií a živé hudbě vznikl ve Venuši neobvyklý atmosférický kus nutící diváka k zamyšlení. A to snad nejen nad tím, zda vlastně bylo třeba ten poslední status na Facebooku zveřejňovat.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.