Upřímně řečeno, dost dobře možné to není. Hudba je to sice znamenitá, ale v drtivé většině temná, zádumčivá, až hororově atmosférická. Logicky, film o jednom z nejbrutálnějších vrahů první poloviny 20. století ani není možné dokreslit rozverným trylkováním.
V tom případě vyvstává otázka, proč tedy disk vlastnit. Je to možné z několika důvodů - buď je posluchač absolutním Muchowovým fandou, nebo filmovou hudbu sbírá; anebo se těší, že kromě orchestrálních kompozic tu najde i dobové skladby doplněné o tu skvělou současnou muziku znící v těžko zapomenutelné scéně v nevěstinci.
tři pohledy na film normalPorovnejte recenze redaktorů iDNES.cz a kritičky Mirky Spáčilové Normal je stylový, ale věřit se mu nedá Normal se za thriller jen vydává |
V prvním případě bude fanoušek potěšen. Kromě pro Muchova typických minimalistických prvků složených z atmosférických zvuků (jako například ve skladbě Christine) tu najde i překvapivě rozmáchlé kompozice (The Last Request) či strhující kombinaci elektronického tepání podkreslujícího valící se orchestr (úvodní Düsseldorf 1931).
Ve druhém lze od milovníka filmové hudby také očekávat pochvalné přikyvování. O atmosféře totiž nemá cenu diskutovat, tu Muchow zvládá s přehledem (nejsilnější momenty nabízí That Feeling a závěrečná The Beach), jak už ostatně v předchozích pracích dokázal, nejlépe snad u Ondříčkova Grandhotelu.
Standardy velkého filmu
Navíc jeho hudba přesně splňuje "standardy" velkého filmu, čímž Normal rozhodně chtěl být a v lecčems i je. Muchow tu pracuje s rychlými střihy nálad, tiché momenty ve vteřině vystřídá orchestr v plné síle.
Muchow: Hudbu pro vraha jsem neskládalTvůrci udělali vše pro to, aby je zasazení do třicátých let minulého století nesvazovalo. Jedním z motivů je i hudba Jana P. Muchowa. |
V třetím případě ovšem může dojít k nemalému rozčarování. Disk totiž obsahuje výhradně Muchowovu hudbu, kterou nahrál převážně s šedesátičlenným orchestrem. Stříkají z ní emoce, umí vyvolat husí kůži, ale písničkovou formu nedodržuje ani jedna.
A zde je třeba říci, že rozhodně nejde o podvod na posluchače - na přebalu totiž jasně stojí, že jde o "Original Motion Picture Score", tedy - velmi zjednodušeně - o hudbu scénickou. Slůvko "Soundtrack", značící kolekci použitých písní doplněnou o pár skladeb ze škatulky "Score", tu nenajdete nikde.
Žádná legrace
Asi nejlépe pak disk ilustruje téměř třináctiminutová kompozice Is This Normal?, kde se všechny výše uvedené prvky objeví, a to propojené výseky ze skladeb makedonského hudebníka Gorana Trajkoskiho. Tato kompozice navíc vládne ještě jednou výsadou navíc - zazní z ní hlas. Zbytek skladeb je čistě instrumentální.
Muchowovi nikdy nechyběla odvaha experimentovat, navíc vzácně nakombinovaná s citem pro míru. U hudby pro Normal to platí hlavně díky propojení elektroniky a efektů různého druhu s klasickým orchestrem.
Poslouchání je to zajímavé, nejednou se posluchač přistihne v úžasu, ale "utáhnout" hodinový disk v kuse prostě není žádná legrace. Ale jako důkaz, že u nás může vzniknout velkolepá hudba k filmu, kterému k velkoleposti chybělo jen pár - byť zásadních - krůčků, funguje bezchybně.
Normal - Original Motion Picture Score
Jan P. Muchow
délka: 60:47, cena: 149 Kč, vydavatel: Soundsquare/Panther
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
