Z děkovačky po premiéře nového nastudování Bernsteinovy Mše v Olomouci (6....

Z děkovačky po premiéře nového nastudování Bernsteinovy Mše v Olomouci (6. března 2016). | foto: ČTK

GLOSA: Bernsteinova Mše v podání Vojty Dyka přináší návod na dnešní svět

  • 3
O tom, že Vojtěch Dyk, který je velice dobrý herec a ještě lepší zpěvák, hlavní postavu Bernsteinovy Mše utáhne, nebylo příliš pochyb. Stejně tak o tom, že si k nastudování tohoto výjimečného, emotivního a hlavně těžkého díla na pomezí křesťanské mše a muzikálu, vážné hudby, jazzu či rocku, přizve další podobně nadané umělce.

Bernsteinova Mše v režii bratří Cabanů však vedle vycizelovaných výkonů září i určitým přesahem, který z ní činí víc než jen skvěle zvládnutou show. Americký skladatel své dílo tvořil jako osobní vyznání, svůj postoj k Bohu i ke světu začátku sedmdesátých let.

Cabani se jeho myšlenky pokusili přenést do dnešní doby. K tomu jim vedle stoprocentně pracujících umělců a sympaticky střídmé choreografie napomáhá vydařená projekce Vojtěcha Kopeckého, která jednotlivé části mše dokresluje nečekanými obrazy.

Kaddáfí, plameňáci, přecpaná dálnice, Zeman na člunu, záběry z neonatologie, dílo Pietera Brueghela, trosky WTC, ženský výstřih, internetové memy, miliony tváří, stovky kultur. To je jen kraťoučký výčet dobře sestaveného mixu obrazů, který spolu s nadčasovou hudbou a zpěvem za zády Celebranta dotváří postmoderní mozaiku, přesnou výpověď o našem světě.

„Strach nás uzavírá do sebe a obaluje tlustou slupkou,“ padne v VIII. části (tedy Epistle: The word of the Lord) na úrodnou půdu. Česká verze Mše, která má po zastavení v Olomouci a Českých Budějovicích v plánu dalších šest repríz, ukazuje, že tomu tak být nemusí.

Jednoduché poselství, že lze i v dnešní době plné přifouklých xenofobních běsů žít s hlavou otevřenou a zeširoka obdivovat rozmanitost světa, je dobré opakovat neustále. Podle Bernsteina se člověk může ptát, může pochybovat, ale nesmí ztrácet víru. A teď už je na každém, zda v Boha, lidstvo či třeba takhle skvělou hudbu.