Timothy Spall přivezl do Cannes snímek, v němž hraje malíře Turnera a na svých...

Timothy Spall přivezl do Cannes snímek, v němž hraje malíře Turnera a na svých riskantních výpravách se občas i přivazuje k lodnímu stěžni | foto: AP

Hned první film Cannes zazářil, Timothy Spall tu hraje malíře Turnera

  • 0
Cannes (Od naší spolupracovnice) - Jen zřídkakdy se stává, aby se hned první film soutěže Cannes zdál být kandidátem na Zlatou palmu. Ale Mr. Turner takovým filmem je. Snímek, jejž natočil velký britský režisér Mike Leigh, je věnován malíři Williamu Turnerovi.

Nejenže sleduje složitou osobnost umělce, který prosazoval své vize často bez ohledu na okolí, ale skýtá i členitý, s humorem podávaný obraz viktoriánské Anglie. Tvůrce se soustředil na poslední čtvrtstoletí Turnerova života a nepropadl nutkání proniknout hlouběji do jeho soukromí. Abychom pochopili, co uměním sděloval a co ho pohánělo, stačilo zachytit jeho leckdy riskantní výlety na souši i na moře.

Postradatelní 3 se projely v Cannes na transportéru

Sylvester Stallone, Dolph Lundgren, Harrison Ford a Jason Statham na tanku v Cannes

Vidět Timothyho Spalla přivázaného ke stěžni lodě, aby odolal náporu deště i větru, s tváří nehezkého zestárlého muže zkřivenou zápasem se živly, ale s jiskrou mládí v očích je požitek sám o sobě. Stejně jako sledovat světlo, jež Turner zvěčnil na svých plátnech a na něž si kameraman Dick Pope vždy počkal, aby je vystihl věrně. Mr. Turner je po všech stránkách dokonalý a při značné délce i zábavný.

Trochu méně nadšeně, ale se zájmem byl přijat film Timbuktu, v němž Abderrahmane Sissako konfrontuje dvě tváře islámu. Pokojné obyvatele kdysi slavného univerzitního města, dnes takřka pohlceného pouští, terorizuje hrstka radikálních muslimů prosazující nesmyslně kruté pojetí Koránu. Film se vyznačuje neobyčejně krásnou kamerou, ale pro evropské oči i jistou naivitou.

Zklamání přinesla novinka Atoma Egoayna Zajatci. Práce s prvky, jež dobře fungovaly v raných dílech častého hosta Cannes jako Odhadce i Exotica a k nimž patří moderní technologie, bohužel nespasí příběh mísící pedofilii, únos, sledování skrytou kamerou, tajemné ženy i Mozartovu Kouzelnou flétnu.

Zato se všeobecně líbila prvotina Argentince Damiána Szifrona Divoké povídky, černá komedie složená z šesti vtipných minipříběhů zachycujících situace, kdy normálně se chovající jedinci podléhají pudům agresivity a pomstychtivosti.

Čekání na Godarda

V porovnání s mistrovským Turnerem působí méně  přesvědčivě jiný portrét: Saint Laurent, v němž Bertrand Bonello vzdal poctu králi francouzské módy (zemřel 2008). Fakt, že během půl roku jde do kin druhý jeho životopis - první se jmenoval Yves Saint Laurent - napovídá, že producenti sázejí na kouzlo jména. Bonello sleduje až roky 1967-76, mládí a začátky zmíní jen letmo.

Soustředí se na vykreslení dílny a divácky atraktivnější sklony návrháře k drogám, sexu, alkoholu i slabosti pro Jacquesa de Baschera, jehož představitel Louis Garrel málem zastiňuje i Gasparda Ulliela v titulní roli. Nejpřitažlivější zůstávají modely a přehlídky.

Nejnověji Alice Rohrwacherová, jež do Zázraků obsadila svou sestru Albu a Moniku Bellucciovou, včera vzbudila až neorealistickým stylem sympatie k hrdinům, kteří se živí chovem včel. V Cannes soutěží poprvé, naopak filmy zkušených režisérů od Godarda po Cronenberga teprve přijdou na řadu.