Možná, že takhle vypadá budoucnost

Předvečer Nového roku 2000 tráví Arthur a jeho přítelkyně Lucie u kamarádky v pařížském bytě. Lucie na Arthura naléhá, aby právě v tento večer započali nový život, ale mladík není připraven stát se teď otcem. Bloumá bytem, a o několik pater výš objeví Paříž o 70 let starší. Čeká tu na něj nevídané dobrodružství a celé generace jeho potomků …

Země je pokryta pískem a hlavní město Francie vypadá jako větší oáza v poušti. Čtyřiadvacetiletému Arthurovi, který objevil „vchod do budoucnosti“, možná připadají chatrné chýše postavené na písku jako návrat do minulosti. Ale stařík, který se ho ujme a zavede do svého domu, jej ujišťuje o tom, že právě přeskočil v kalendáři sedmdesát let a že právě sedí naproti svému synovi. 

Režisér Cédric Klapisch říká, že si coby malý chlapec představoval přelom století jako dobu, kdy se děti budou do školy dopravovat na létajícím talíři. „V tomto ohledu je rok 2000 zklamáním. Film Možná nám má sdělit, že i přes toto zklamání lze nadále snít“, dodává Klapisch.

MOŽNÁ (Peut–etre)

Režie Cédric Klapisch
Scénář Cédric Klapisch, Santiago Amigorena a Alexis Galmot
Kamera Philippe le Sourd
Střih Guillaume Sciama
Hudba Loik Dury, Magister Dixit
Producent  Bernard Bolzinger
Hrají

Jean-Paul Belmondo, Romain Duris, Géraldine Pailhas, Julie Depardieu, Emmanuelle Devos,
 Bass Dhem

Jeho film protíná dva světy, ten skutečný s fiktivní budoucností, jemně pracuje s časovými kličkami a i přesto si nechává skulinku, aby diváka udržel v drobné nejistotě. Hereckému obsazení vévodí slavné jméno francouzského herce Jean-Paula Belmonda, který má stále ještě dost vitality k natáčení nových filmů. Nedávno si zahrál po boku Alaina Delona v akční Poloviční šanci, tentokrát bojuje (pouhým přesvědčováním) o přežití ve scifi Možná.