Jedná se především o vlajkové písničky Rome Wasn't Built In A Day, Love Is Rare nebo Let It Go, které se budou jistě dobře vyjímat ve vysílání rozhlasových stanic a v nichž melodická chytlavost předbíhá náladu. Sbory zní sevřeně a dechy si občas "prásknou" jak na klasických nahrávkách památné detroitské společnosti Tamla Motown. V písni Shallow End přijdou ke slovu i dekorativní smyčce, orchestrálce Coming Down Gently dominuje kolovrátkový melodický motiv, zesílený takřka s rockovou úderností. Snímek připomíná Garyho Glittera z počátku sedmdesátých let.
Jistě, jsou to ověřené postupy naroubované na zkušenosti současné taneční muziky, která do písní vstupuje "bublavými" zvuky, strojovými, a přesto jak vážky poletujícími rytmy, seřazenými v jakési souvislé tikající pásy. Ovšem tato nová Morcheeba je náhle konzervativnější, usazenější, a tím i hudebně předvídatelnější. Jako by se v její hudbě zastavil čas.
Začalo to už na druhém albu Big Calm, které nabídlo zatím nejvyváženější syntézu popových prvků a éterického ducha Morcheeby. Album se stalo po právu bestsellerem a jeho koncertní kvalitu si mohlo ověřit i domácí publikum na pražském festivalu Jam, kde Morcheeba vystupovala.
Ovšem tehdy se muzika Morcheeby netvářila tak ukázněně a melodie zvolna vystupovaly ze sférických, temnějších nálad. Tato poloha lépe svědčí i zpěvačce Skye Edwardsové, jejíž hlas není formátem razantní frontmanky. A tak zní nejzajímavěji nahrávky, které jsou kombinací všeho, co Morcheeba dosud zvládla. Úvodní píseň World Looking It má ledabyle uvolněný, ale přesto neodbytný refrén, zatímco lahodné kytarové ornamenty načechrávají zvlněný rytmický proud.
Avšak to je jen střípek z alba, které je sice zvukově i písničkářsky solidní, ale jež se zabydlelo v hudební setrvačnosti.
Rozhovor
Anglické trio Morcheeba si prvními dvěma alby získalo po celém světě pověst kultovní kapely, která patří k temnějším elektronickým souborům současnosti. Snivé, zakouřené syntetické plochy však už patří minulosti. Právě vydané třetí album Fragments Of Freedom změnilo zvukové odstíny za pastelové barvy, plovoucí trip hop získal výraznější rytmické struktury a zvukové nálady dostaly konzervativnější struktury písní. Morcheeba se tak přiřadila ke generaci britského soulu, reprezentovaného kultivovanými soubory jako Lighthouse Family nebo M People. Ale hlavně do popředí poprvé vystoupil krásný hlas a výrazný projev zpěvačky Sky Edwardsové.
Podle vašeho stylového projevu jste v dětství poslouchala soulové a gospelové hvězdy?
Právě naopak. Já jsem vyrostla na hudbě kultovních anglických písničkářů Johna Martyna nebo Nicka Drakea. Zvlášť dnes už téměř neznámý, skoro před třiceti roky zemřelý Nick Drake měl na nás velký vliv. A nejen na nás. Myslím, že na celou anglickou triphopovou scénu.
Na vašem novém albu však opouštíte tento temný, melancholický styl. Ubylo mlhy a objevily se jasné barvy. Proč?
Řekla bych, že jsme konečně dospěli. Když člověk zakládá svou první skupinu, je ještě v zajetí dospívání. S tím jsou spojeny pocity, že žijeme na té nejhorší možné planetě celého vesmíru. Mladý umělec se to snaží ventilovat ve své tvorbě. Pak se mu ale život zalíbí. Tak buďto nechá umění, nebo se snaží svou novou zkušenost se světem znovu nějak vyjádřit. My jako kapela prožíváme hezké životní období. Oženili jsme se, máme děti. Jako kdyby na nás svítilo sluníčko.
Je pravda, že třetí album většinou rozhodne o další kariéře skupiny?
Říká se to. Když jsou mezi deskami intervaly zhruba dva roky, tak čtyři roky od debutu odpovídají tomu, co jsem řekla. Překročíte dospívání, naučíte se něco o řemesle a zjistíte, že vás buď showbusiness baví, nebo ne. Je to jedna z hlavních křižovatek. Ale stejně důležitá byla ta, kterou jsme zažili po vydání úplně první nahrávky.
Nesouvisí atmosféra životní pohody také s tím, že jste si v hudebním průmyslu i něco vydělali?
Určitě ne. My jsme veškeré peníze, které jsme vydělali, nechali na hromádce. Vypláceli jsme si jen malé kapesné a zbytek jsme investovali do vlastního nahrávacího studia v Claphamu. Hlavní příčina změny je v tom, že jsme získali od své tvorby odstup. Hudba přestala být tou nejdůležitější věcí v životě. Asi před rokem jsme přestali křečovitě sledovat, co dělají ostatní. Jsme konečně sami za sebe.
Fragmenty svobody jste natáčeli už ve svém studiu?
Ano. I to byla příčina naší pohody. Žádný stres, že máme studio pronajaté jen na několik dní. Mohli jsme si s každou skladbou beze spěchu hrát, takže nám to zabralo celý rok. Příště to může trvat ještě déle. Anebo vůbec přestaneme dělat hudbu.
A co byste dělala, kdybyste nebyla zpěvačkou?
Bojové sporty. Full contact, to by bylo něco!
 Morcheeba: Fragments of Freedom |
 Zpěvačka Sky Edwardsová |
 Morcheeba -1 |
 Britská skupina Morcheeba. |
