"Bereme to jako pokus. Dívat se devět hodin na Čechova je jako prostřelit si hlavu a čekat, co to s vámi udělá," řekl Vladimír Morávek plnému hledišti před prvním ranním představením.
A publikum s nadšením vydrželo, o přestávkách se posilňovalo borščem a někteří i vodkou z pojízdné kuchyně Ivana Vodochodského, pilo čaj ze samovaru a na konci Strýčka Soleného odměnilo soubor mohutným potleskem.
Morávek vysekl hercům poklonu: "Byli úžasní, protože to jsou všechno hrozně těžké party. V pauze mezi představeními už nemluvili, ale když pak vyšli na jeviště, říkali a hráli všechno krásně a já jsem je za to miloval."
Po závěrečném představení se radoval také ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman, který složil hold nejen hercům, ale rovněž technice, která třikrát přestavovala scénu.
Herečka Pavla Tomicová v roli Arkadinové z Racka, za kterou byla navržena na Cenu Thálie, oslavila na jevišti narozeniny. "Bylo nádherné, že se podařilo zahrát tři představení v jeden den. Teprve v celku to má podle mě smysl, jinak bychom takové martyrium asi nepodstoupili," míní.
Spojnicí všech tří příběhů se stala historie domu, kde žijí tři sestry Prozorovovy a posléze ho koupí Petr Sorin, bratr Arkadinové z Racka, aby se v něm nakonec odehrálo ponížení Strýčka Váni-Soleného.
"V každém domě je skryta energie, radosti i utrpení lidí, kteří tam žili. Arkadinová sice nemá ve strýčkovi Soleném co dělat, ale nás bavilo domýšlet do konce osudy postav a nechat vycházet duchy ze zdí. Teprve teď se mi propojila řada souvislostí, které jsem si dříve neuvědomila," dodává.
Zejména poslední díl Strýček Solený s podtitulem Finita la commedia nejvíc připomíná theatrum mundi, panoptikum figur a duchů, kteří defilují na scéně, vynořují se a stále omílají slova o zklamání. Na dno sil si sáhl Filip Rajmont, který hrál ve všech dílech velké úlohy. Začínal jako Andrej ve Třech sestrách, pokračoval Trigorinem z Racka a nakonec ztvárnil doktora Astrova.
"Jsou to velmi smutné role. Andreje jsem hrál ráno, kdy ještě moc nefunguju, Trigorina jsem si vyloženě užíval a na Astrova jsem už byl strašně unavený. Nejvíc ale obdivuju diváky, protože já bych tak dlouho Čechova sledovat nevydržel."
Režisér Morávek si pohrává s myšlenkou, že akci zopakuje v Praze. Pavla Tomicová je rozhodně pro, Filip Rajmont je opatrnější: "Teď říkám, že ne, ale za dva dny mi otrne. To je jako s kocovinou - taky přísaháte, že už nebudete pít, a pak se oklepete a vrhnete se do všeho znova."
 Fotografie z představení Racek. |
