Moore umí hrát a skrze svůj nástroj promlouvat k lidem

Gary Moore je jedním z mála britských elektrických bluesových kytaristů přelomu šedesátých a sedmdesátých let, který zůstal věrný žánru blues, aniž přitom ztratil něco ze své popularity. Na rozdíl od Erika Claptona, Jimmyho Page nebo Jeffa Becka jeho kariéra dokonce kulminovala až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy natočil několik populárních alb s jakoby zpívajícím zvukem svého nástroje, vzdáleně připomínajícím melodické instrumentálky Carlose Santany.

Z tohoto období vychází také kompilace The Best Of The Blues, kterou vydavatel nestihl zařadit do obvyklé předvánoční várky různých kompilací a výběrů.

Přes onu "základní věrnost" se Moorův styl proměňoval: před svým melodickým obdobím se blížil metalu, nedávné desky jsou pro změnu laděny velmi experimentálně. Kompilace ho však představuje právě jako elegantního bluesmana, který dává svým původním i přejatým skladbám lehce sentimentální, místy až popový nádech. Zvláště v instrumentálních pasážích se v tomto období opájel hořko-sladkou melodií a dával najevo brilantní techniku.

Proto ani na této kompilaci nemohou chybět klasické Moorovy ploužáky: legendární koncertní verze jeho skladby Parisienne Walkways z roku 1993, proslulá sólem s nekonečně dlouho drženým jediným tónem, nebo Story Of The Blues a Still Got The Blues s efektními kaskádami zvukových barev. Kdyby zůstalo jen přitom, opakoval by tento výběr víceméně to, co obsahovala předchozí kompilace Ballads and Blues z roku 1994.

Nejslavnější Moorovy slaďáky jsou proto doplněny hrstí oblíbených blues-rockových kousků, jež pocházejí buď z alba, které bylo poctou Moorovu kytarovému guru Peteru Greenovi, nebo na nichž se blýskl v přítomnosti největších žijících černých mistrů bluesové kytary, jako jsou Albert Collins nebo B. B. King. Ozdobou kompilace je bonusové album obsahující různě v devadesátých letech posbírané koncertní snímky. Moore tady nezpívá tak dobře jako ve studiu, ale sálá z něj atmosféra zručného muzikanta, který si vychutnává své publikum i své hosty.

Dvojalbum bohužel trpí chudými diskografickými údaji. Kromě slavných hostů neznáme například jména Moorových spoluhráčů, ani průvodní text nepřináší žádné zajímavé detaily. Vydavatel zapomněl, že podobné desky nekupují děti, ale dlouholetí příznivci, kteří ocení každou novou drobnost. Ale i tak je požitek z muzikanta, který opravdu umí hrát a skrze svůj nástroj promlouvat k lidem, víc než příjemný.


Gary Moore: The Best Of The Blues.
2CD, 147 minut, Virgin-EMI (c) 2002.


CD 1

1 Walking By Myself
2 Oh Pretty Woman
3 Still Got The Blues
4 Separate Ways
5 Since I Met You Baby
6 Story Of The Blues
7 All Your Love
8 Too Tired
9 Need Your Love So Bad
10 Midnight Blues
11 King Of The Blues
12 Jumpin´At Shadows
13 Texas Strut
14 Moving On
15 Stop Messin´ Around
16 Parisienne Walkways - ´93
17 The Supernatural
CD 2
1 Caldonia
2 You Don´t Love Me
3 Key To Love
4 The Thrill Is Gone
5 Stormy Monday
6 Cold, Cold Feeling
7 Further Up The Road
8 The Stumble
9 Oh Pretty Woman
10 Walking By Myself
11 Too Tired
12 Still Got The Blues
13 All Your Love
14 Midnight Blues

Gary Moore: The Best Of The Blues - obal CD.

Gary Moore, 1998.