Za pět milionů dolarů, což je na angloamerické poměry pakatel, natočil Duncan Jones komorní sci-fi pro jednoho herce zahrnutou cenami včetně trofeje Britské filmové akademie pro debut roku. Zkrátka Moon dokazuje, že dobrý nápad se dá ztvárnit úsporně, ale přitom napínavě a že děj utáhne i osamělý "trosečník", pokud ho hraje osobnost typu Sama Rockwella.
Zlověstná krása
Podle nejpřísnější logiky vlastně i Rockwellův hrdina na plátně jaksi přebývá. Coby jediný zaměstnanec jinak plně automatizované těžařské základny na Měsíci totiž vykonává práci lepšího šoféra, jakou by robot zvládl taky.
Jenže pak by nebylo o čem vyprávět. Takže tu prostě slouží a po třech letech ospalé samoty, kdy si mohl povídat jen s počítačem vybaveným dokonalým hlasem Kevina Spaceyho, se už těší na ženu a dcerku.
Jenže těsně před návratem na Zemi hrdina objeví, že na Měsíci možná není tak docela sám a že všechno může být jinak, než dosud věřil.
Značnou část kouzla čerpá Moon právě z rutinní každodennosti, do jejíž nudy podbarvené hučením přístrojů zasazuje první droboučké trhliny.
Výprava i z malého rozpočtu čaruje pocit, že nešidila – počínaje působivou měsíční krajinou a konče vnitřními prostory značně již oprýskané stanice.
Na téhle ztracené vartě jako by se zastavil čas a lidé ji dávno vymazali z paměti i map. Vládne tu setrvačnost návyků, zpod níž se na povrch dere zatím neurčitá, o to účinnější tísnivost. Muž se dojímá občasnými videovzkazy od rodiny, nechává se počítačem střihat či fénovat a občas ho jako kumpána obhrouble usadí – "Moc přemýšlíš, měl by sis zaš....".
Zpomalené pohyby tu nevyjadřují uměleckou manýru, nýbrž zrcadlí chování astronautů v kosmickém prostoru, vyzařující zvláštní směs tajemnosti, zlověstnosti, velebnosti i krásy.
Bez akčních vetřelců
Ne náhodou někteří fanoušci ve filmu Moon spatřují pokračovatele žánrové klasiky v čele s 2001: Vesmírnou odyseou, ale obsahuje i jistou příbuznost s kultovním britským sitcomem Červený trpaslík – včetně stop humoru. Počítač s věčným "smajlíkem" si občas říká o pár facek a ping-pong ve dvou spěje k podobnému výbuchu.
Škoda však vleklé střední části, kdy vyprávění ztratí náboj, a neomylného tušení, že za neotřelou skorodetektivkou bude nakonec stát zase jen další přízemní spiknutí nenasytných pozemšťanů.
Ve finále naštěstí tempo zase naskočí, pátrací akce připomene náladu Ztracených při výpravách po záhadném ostrově, výprava se blýskne ještě modulem kříženým s rakví a Rockwell požitkářstvím, s nímž si vychutnává vzácnou hereckou možnost dvoj- či trojrole. To vše za doprovodu nepřehlédnutelné hudby Clinta Mansella.
Jen otravný, byť milosrdně krátký vysvětlující dovětek srazí z celkového dojmu pár posledních bodů. Přesto na sedmdesát procent zbude argumentů dost: fakt, že z ateliérové podívané lze učinit z nouze ctnost, i radost, že se ještě rodí inteligentní sci-fi o podstatě lidství, nejen akční vybíjené digitálních vetřelců.
Moon
VB, režie D. Jones, 97 minut, tit.
Hrají: S. Rockwell, M. Berry, K. Scodelario, K. Spacey,
HODNOCENÍ MF DNES 70 %
