RECENZE: Magdalena Kožená se převtělila také do pohanské bojovnice

Nahrávka Magdaleny Kožené, kterou právě vydal Deutsche Grammophon, volně navazuje na její starší CD s hudbou raného baroka Lettere Amorose. Tentokrát je věnována především největšímu skladateli období, Claudiu Monteverdimu.

Jeho vokální skladby tvoří podstatnou část alba Magdalena Kožená – Monteverdi, citlivě hrající soubor La Cetra je navíc proložil instrumentálními kousky od dalších autorů.

Kožená v bookletu poznamenává, že Monteverdi ji provází od šestnácti let a že se na jeho skladbách učila nejen italštinu, ale i styl barokní hudby, k níž se neustále vrací. Ukázky z nahrávky předvedla i na nedávném koncertě v pražském Rudolfinu, a tak si lze jen potvrdit, že tento styl, v němž napětí vyrůstá ze zpívaného slova, je jí mimořádně blízký.

Ať už zpívá madrigaly překypující vypjatými emocemi, nebo tanečně laděné Scherzi musicali (Hudební žerty). Kožená umí vykřičet žal, hněv nebo vášeň a přitom ve skutečnosti nekřičet, nýbrž přirozeně zpívat. Posmutněle krásný je například Nářek nymfy, v němž se k ní přidávají tři mužské hlasy, představující jakési komentátory milostného soužení.

Monteverdi

90 %

Magdalena Kožená

Deutsche Grammophon

Na nahrávce je i rozsáhlá dramatická scéna Souboj Tankreda a Klorindy ze sbírky Madrigaly milostné a válečné. Na koncertním pódiu se Kožená do úloh křesťanského rytíře, pohanské bojovnice a vypravěče převtělila také herecky, nicméně i pro uši umí „zahrát“ trojroli neméně dobře.

Výrazově odstíněné jsou též ukázky z Monteverdiho opery Korunovace Poppey, včetně milostného duetu Poppey a císaře Nera. S Koženou ho nazpívala rakouská sopranistka Anna Prohaska a oba hlasy vskutku vyvolávají dojem, že postavy z dramatu se ocitly v sedmém nebi.