Z obálky monografie Karol Plicka | foto: Slovart

Čechoslovakismus v praxi: Plicka mezi starou Prahou a slovenskými kroji

  • 3
Monografie Mariána Pauera Karol Plicka přináší zejména obrazově zevrubný pohled na renesanční osobnost, již bychom bez uzardění mohli označit za ztělesněný ideál čechoslovakismu ve smyslu první republiky.

Karol Plicka (obálka)

Fotograf, filmař, folklorista a pedagog, jenž používal obou podob svého křestního jména, tedy Karol i Karel, se narodil v roce 1894 českým rodičům ve Vídni, životním osudem se mu však stala dvě místa: hlavní město Praha a slovenský venkov.

První lokalita mu učarovala především svou starou architekturou, kterou zvěčnil do vpravdě legendární knihy Praha ve fotografii, jejíž vydání v roce 1940 bylo velkou posilou pro okupovaný český národ.

Druhá oblast zájmu jej pak okouzlila svou neporušeností, zachovalými tradicemi. Na Plickových slovenských snímcích vidíme lidi v krojích a s upracovanýma rukama, kteří sice fotografovi pózují, ale do modelů s thymolinovým úsměvem mají nekonečně daleko.

Z monografie Karol Plicka

Pauerova monografie akcentuje Plickovu „slovenskou stránku“, vzhledem k národnosti autora logicky. Jeho činnost v Čechách, k níž patří také spoluzaložení pražské FAMU v roce 1946 a pedagogické působení na ní (Plicka byl dokonce jejím prvním děkanem), však v žádném případě autor nepomíjí ani nezlehčuje.

Ostatně, Plickovy krásné fotografie, které v knize převládají, o jeho „rozkročení“ hovoří samy za sebe.