Proč je umělec, který patřil zejména v 50. letech bez nadsázky k evropské špičce a jehož obdivovaly i takové osobnosti jako André Breton či Pablo Picasso, dnes "pozapomenutý"? Důvodů je několik a Anna Pravdová je v textově i obrazově rozsáhlé knize objasňuje pečlivě a velmi čtivě.
Nezařaditelný
Prvním je bezesporu Křížkova naprostá nezařaditelnost. Už při letmém prolistování monografie je zřejmé, že horečnatá potřeba tvořit vedla Jana Křížka (1919-1985) nejroztodivnějšími zákruty.
Od obdivu Augusta Rodina přes zjevné ohlasy primitivního (dnes bychom spíše řekli etnického) umění, práci s nahodilostí barevných skvrn a čar, svéráznou keramickou tvorbu až ke kresbám či grafikám, při jejichž tvorbě autor přemýšlel a hlavně cítil podobně jako například Joan Miró či Paul Klee.
Řazení k art brut se vymykal svým akademickým vzděláním, byť na akcích tomuto směru věnovaných na začátku své dráhy vystavoval. A jeho "koketérie" se surrealismem, kterou v monografii "pohostinsky" rozebírá Bertrand Schmitt a ilustruje několik dopisů mezi Křížkem a Bretonem, byla, jak se zdá, spíš přáním samotných surrealistů než umělcovým vlastním přesvědčením.
Na pokraji bídy
Druhý důvod Křížkova dnešního nedocenění je bezesporu v jeho nomádském životním stylu. Už od roku 1947 žil až do konce života ve Francii, sice uznáván tamní uměleckou scénou, avšak na pokraji absolutní bídy a občas i za ní.
Jan Křížek: Bez názvu (1960)
Z existenčních důvodů měnil místa pobytu mezi Paříží a venkovem, hledal klid k tvorbě i možnost výdělku, přičemž jej na všech cestách provázela manželka Jiřina. Fascinující žena, která finančně táhla chudou domácnost a byla umělci celoživotní oporou. Je dobře, že její mimořádné osobnosti věnovala Anna Pravdová samostatnou kapitolu.
Vyléčen z Umění
A za třetí. Svou uměleckou tvorbu zakončil Jan Křížek v roce 1962. Svému celoživotnímu příteli Václavu Boštíkovi tehdy napsal, že "má svůj problém vyřešen" a mluvil i o tom, že je vyléčen z nemoci jménem Umění.
Jan Křížek, Bez názvu (1960)
Odstěhoval se se ženou mimo civilizaci do střední Francie, postavil zde vlastníma rukama dřevěný dům a začal včelařit. U svého galeristy Johna Cravena v Paříži pak "vzal kladivo a žiletky, v suterénu galerie obrazy rozřezal, sochy rozbil a vše dal do popelnice ve dvoře; domovnici zaplatil 500 tehdejších franků za odklizení."
