Načeva, Pavlíček, Pavel Bořkovec Quartet stojí v hlavičce alba Na svahu, které právě vychází a zpěvačce jej o víkendu pokřtil její dvorní textař Jáchym Topol. Monika Načeva na desku vybrala svoje nejvýznamnější písně a nahrála je spolu s akustickou kytarou Michala Pavlíčka a zmíněným smyčcovým kvartetem.
„Vybrali jsme věci, o kterých víme, že fungují i naživo a jejich texty pořád žijí. A v tomhle podání jsou podle mě přístupnější, dostaly nový rozměr,“ říká Načeva. „Na jednu stranu jsme tak oslovili i starší generaci, než jsem já, a zároveň mě překvapilo, že moje čtrnáctiletá dcera poprvé zbystřila a zaujalo ji něco z mé tvorby.“
Není tam tolik barviček
Nahrávka vznikala velmi tradičním způsobem, tedy ve studiu kompletně živě na několik pokusů. „Ten proces dodržuju už pár let. Objeli jsme pár živých koncertů, vyzkoušeli, jak to zní, program si obehráli tak, aby se z nás šesti stalo jedno těleso. A potom jsme šli do studia, kde jsme to nahráli živě,“ líčí zpěvačka, která samozřejmě musela být zavřená v„kukani“, aby se zabránilo možným přeslechům. „Každou píseň jsme zahráli čtyřikrát nebo pětkrát, vybrali nejlepší verzi a za dva dny jsme měli hotovo. Ve výsledné nahrávce zůstaly i nějaké nepřesnosti, což k tomu prostě patří. Je to živé a citlivý posluchač to snad vycítí,“ doufá Načeva.
Zpěvačka prý vůbec neřeší, že znovu nahrávala skladby, které už jednou zaznamenala. „Takhle vůbec nepřemýšlím. Když písničky pořád před lidmi fungují, tak je zazpívám tak, jak v daný okamžik nejlíp dokážu. Netrápím se tím, jestli je něco lepší nebo horší. Ale samozřejmě bych nevypustila ven nic, o čem bych si nemyslela, že je dobré,“ tvrdí. „Na druhé straně jsou tam písničky Jako kočka nebo U Anděla, které spolu normálně nezpíváme a akustická aranž je naprosto nová. Připadá mi, že mě tohle víc baví. Není tam tolik barviček, ale pro mě je to připomínka doby. Pamětníci si vzpomenou, jak křižovatka u Anděla vypadala, a zároveň tam najdeme i současnost. Básně Jáchyma Topola jsou podle mě nadčasové, a to je pro mě důležité. Jenom jsme jim dali nový prostor a v těch mnohdy surových a drsných textech najednou vynikla i jakási lyričnost,“ myslí si Načeva.
Smyčce jsou základ
Jarní koncerty, které Načeva a Pavlíček odehráli s kvartetem, byly záměrně trochu utajené. V plánu je ještě další akustické turné se smyčci. „Hrozně nám vyhovovalo jaro, takže bychom rádi vyrazili zase na jaře, tedy příští rok. Nic nám neuteče. Písně vznikly už dávno, takže teď není kam spěchat,“ vysvětluje Načeva.
Koncerty by se podle ní měly vyhnout klasickým klubům. Místo toho by ráda se svým malým orchestrem zamířila do divadel nebo případně i kostelů. Je to totiž úplně odlišné vystoupení, než si většina posluchačů jiné než vážné hudby dovede představit.
„Smyčce jsou základ. S Michalem se rádi přizpůsobujeme tomu, jak se dělá a jak je vnímána vážná muzika, a to i po zvukové stránce. Stojíme v takovém půlkruhu, já totiž nesnáším být vepředu. To patří do jiné hudby,“ vysvětluje Načeva. „Proto bychom rád hráli v divadlech nebo kostelech, kde smyčcová hudba vyzní. Místo nějakých efektů využívám spíš jen přirozený dozvuk sálů, kde vystupujeme,“ dodává zpěvačka.
