Podobně komplikovaný byl i Schönbergův vývoj náboženský. Stejně jako mnoho dalších Židů v Rakousko-Uhersku, i on konvertoval ke křesťanství, konkrétně k luteránství. V roce 1921 se však vrátil k židovství. Mojžíše a Árona komponoval v letech 1930 až 1932; tehdy uzavřel první dvě jednání. K dokončení díla už nedošlo, premiéra onoho "opuštěného" útvaru se odehrála 6. června 1957 v Curychu. Základní motiv díla vychází ze Druhé a Třetí knihy Mojžíšovy.
Bratři Mojžíš a Áron rozdílně nazírají na zprostředkování božského ducha, nicméně shodují se v postoji k základním lidským potřebám, hodnotám a lidskému bytí. Mojžíšova role je spíše mluvená (vynikajícím způsobem se jí v New Yorku zhostil John Tomlinson), zatímco Áronova zpívaná v tenorovém partu (čistou a bezchybnou práci odvedl Philip Landridge). Ústřední dvojici v Metropolitní dobře doplnil slovenský basista Sergej Kopčák v roli kněze. Hudebního nastudování se ujal James Levine a předestřel dokonalou studii hudby 20. století - kontrapunktivní, atonální, zcela podtrhující filozofický odkaz díla. Totéž lze s klidem říci o režii Grahama Vicka i o scéně a kostýmech Paula Browna.
Sbor je oblečen do kostýmů typických pro Židy žijící v New Yorku počátkem tohoto století, barevně dominuje bílá a černá.
Poušť je vykreslena ostře oranžovou barvou různě se vlnících maket, z hory Sinaj Mojžíš sestupuje do New Yorku dnešních dnů. Právě v tomto městě - snad více než kdekoli jinde na světě - jsou koncentrovány palčivé otázky doby: drogy, AIDS, industrializace, ztráta osobnosti, ale na druhé straně velkolepé úspěchy techniky, medicíny, kultury. Nalezení rovnováhy, vlastního místa v tomto mraveništi, to je úkol pro každou osobu. A neplatí to toliko pro současný New York: je to vlastně úkol a poselství platné v každé době a místě. Představení se díky tomuto svému apelu stalo - a právem! senzací letošní sezony.
|
Arnold Schönberg: Mojžíš a Áron | |
| režie | Graham Vick |
| scéna a kostýmy | Paul Brown |
| dirigent | James Levine |
|
Psáno z představení 20. února 1999 | |
