RECENZE: Když Cina kouzlí, Vančura kleje a Kohoutová bojuje s orgasmy

Střídmě prostřený stůl. Potemnělou místnost ozáří jen blesk o pár vteřin později doprovázený burácivým hromem. Číšník se až s patologickým puntičkářstvím chystá na příchod tří hostů. A pak všechno vypukne. A začne to doslova lítat.

Podrobně popisovat, co se odehraje v nejbližších chvílích, by vůči budoucím divákům představení Moje malá úchylka nebylo fér. Jisté je, že se v A studiu Rubín dočkají přinejmenším několika nečekaných momentů, dialogů a hlavně dějových zvratů.

Autor hry Tomáš Dianiška a režisérka Adéla Stodolová totiž před publikum naservírovali mix toho nejlepšího, na co se do Rubínu chodí – alternativní divadlo, které se nebere vůbec vážně, ale díky zapojení talentovaných českých herců nabízí kvalitní a široce přístupný zážitek.

Dianiška své dosavadní hry realizoval v Liberci či nyní na Palmovce se svým týmem. V Rubínu je to však po Zvrhlé Margaret druhá hra, kdy se jeho popkulturním textům dostává ztvárnění v podobě známých hereckých tváří.

Moje malá úchylka nabízí šanci hned pro čtyři. Nejvíce prostoru dostává Petr Vančura v již zmíněné roli číšníka. Jak už název hry napovídá, každý ze čtveřice účastnící se podivné večeře ve starém domě trpí nějakou neobvyklou odchylkou. V případě Vančurovy postavy vsadil Dianiška na skutečnou neuropsychiatrickou nemoc, mluvit proto o úchylce tak není vůči reálně postiženým spravedlivé. Vančurův číšník trpí Touretteovým syndromem, tedy nezvladatelnou potřebou reagovat na vypjaté situace řevem a hlavně používáním sprostých slov. Což se v komedii, jež si servítky nebere, dá využít více než vděčně. Postava Jana Ciny si ráda hraje na kouzelníka, chirurg Andreje Poláka trpí nutkáním neustále vylepšovat těla ostatních a roli Hany Vagnerové (v alternaci s Berenikou Kohoutovou) omezuje vlastnost nečekaných orgasmů.

Moje malá úchylka

80 %

A studio Rubín

premiéra 22. února 2017

režie: Adéla Stodolová

hrají: Hana Vagnerová / Berenika Kohoutová, Jan Cina, Andrej Polák, Petr Vančura

Bizarní profily všech čtyř zasadili tvůrci do parodie na noirové a hororové příběhy. Ač využívají minimum rekvizit, dokážou věrně vystihnout interiér starého domu i třeba zahradu za deště. Jsou to totiž především všichni čtyři herci, kteří v náročných kreacích přetváří Dianiškův recesistický příběh v divoký koncert plný vtipných dialogů, přepjatých gest i náročných kreací.

Moje malá úchylka asi osloví především mladou generaci, cílí však na každého, kdo dovede brát umění s nadsázkou. A na to, kdo je v šíleném příběhu vrah, přijdou všichni.