Sci-fi o budoucnosti, jíž vládne režim vymítačů všech lidských citů, se podobá napůl Matrixu, napůl odvaru ze Spielbergova Minority Report. A to stylizací i nepříjemně účinnou náladou věčného obklíčení špiony a udavači.
Taktéž Christian Bale v hlavní roli a černém hávu je křížencem Keanu Reevese a Toma Cruise, jenž s kamenným výrazem musí vyslechnout předlouhé vysvětlivky od odpůrců zrůdného systému, proč vlastně žijeme, jaký to má smysl?, než sám vynechá dávku povinné "proticitové" drogy a vrátí se k podstatě lidství. Postupné procitání zahraje lépe beze slov, byť za pomocí podpůrných banalit, jako jsou déšť za oknem, Beethovenova hudba, těžítko s vločkami, dojemné štěně.
Leč ve chvíli, kdy Baleův špičkový vládní agent vyškolený ve střelbě se stodvacetiprocentní(!) úspěšností přejde na stranu tamního undergroundu, což je ve srovnání s tím naším pořádná armáda, a coby posila odboje se vydá likvidovat neviditelné "matrixové" tyrany, nastává nejvyšší čas opustit sál s iluzemi. Finále, kde nastupuje celý v bílém proti šermířům jak z carské gardy, se totiž obrátí do nechtěné parodie a rázem vymaže snad všechny lepší předešlé stránky vcelku zručné podívané.
Kurz sebeovládání není naopak ani zdaleka tak dobrý, jak by se zdálo kvůli Jacku Nicholsonovi v jedné z hlavních rolí a díky milé úvodní scéně v letadle, kde protivný personál místo obsluhy ukřičí cestujícího heslem "naše země prožívá těžkou zkoušku". Ale dál už bude jen hůře, přesněji nebude nic.
Pro Nicholsona snad vydržím i Adama Sandlera, komika většinou tupě nechutného, řekne si člověk, zvláště když se jím stane příjemnou posilou John Turturro. Jenže film, v němž Nicholson coby otrlý psycholog Sandlerova nekňubu léčí, není vyloženě nechutný, přestože na pšouky ve společné posteli dojde. ¨
Není ani přehnaně buranský, ani šokující či pitomý, jen neskonale a nepředstavitelně nudný. Zapamatujme si jméno režiséra Petera Segala: i to je vzácný dar, zkazit komedii s velikány a udělat z ní umrněné uspávací nic.