Pavel Šporcl a jeho modré housle

Pavel Šporcl a jeho modré housle | foto: ČTK

Modré housle Pavla Šporcla lobbovaly v OSN

V auditoriu, kde seděly desítky velvyslanců OSN z nejrůznějších zemí v předepsaných oblecích, to zašumělo, když na pódium vystoupil muž ve svetru, s culíkem a s modrými houslemi v ruce. Byl to Pavel Šporcl.

Sál si získal prvními tóny virtuózně zahraného Capriccia od Niccola Paganiniho, za kterým pak následovaly variace Johanna Sebastiana Bacha.

Pavel Šporcl, který v pauzách bavil sál vtipnými promluvami (v perfektní angličtině), měl svým vystoupením podpořit kandidaturu Česka do Rady bezpečnosti OSN.

Jak jste se k tomuhle vůbec dostal?
Pan velvyslanec Palouš mě oficiálně požádal, jestli bych nepodpořil svým vystoupením tuto kandidaturu, a já jsem souhlasil. Proto jsem tady a jsem rád, že můžu reprezentovat Českou republiku na tak důležitém fóru. Jsem velice pyšný na to, že jsem Čech a že bych svým vystoupením mohl napomoci české kandidatuře do Rady bezpečnosti.

Vystoupil jste s modrými houslemi, což mnohé přítomné překvapilo.
Tyto housličky jsem si objednal u našeho vynikajícího houslaře Jana Špidlena před třemi roky. Já se snažím v tom, co dělám, být občas inovativní a snažím se klasickou hudbu oživovat a prezentovat trošku jiným způsobem. A říkal jsem si, že housle jsou už tři stovky let pořád stejně barevné. Tak proč nevyzkoušet něco nového. Diváci u nás jsou ode mě na takové inovace zvyklí a ani tady jsem nezaregistroval žádnou špatnou reakci. Naopak, ohlasy byly velice kladné. Navíc ty housle jsou neuvěřitelně dobré, a byť jsou nové, znějí jako historický kousek.

Už jste někdy v minulosti měl možnost Českou republiku reprezentovat podobně? Tedy politicky?
Ještě ne. Před dvěma roky jsem se sice účastnil koncertu České republiky ve Washingtonu, to však nemělo žádný politický kontext. Koncert zde v OSN byl tedy první.

Myslíte, že se vám podařilo přesvědčit velvyslance z nejrůznějších koutů světa o tom, že Česká republika je letos tím pravým kandidátem pro členství v Radě bezpečnosti?
To se neodvážím říct. Samozřejmě, že bych byl velmi rád, kdyby se to povedlo. Je to zajímavá myšlenka, zviditelňovat zemi i nepolitickými kroky. Ostatně, hudba sbližuje národy. Uvidíme, třeba to zabralo.

Vzhledem k tomu, že jste přiletěl do New Yorku jen den předem, neměl jste moc času poprat se s časovým posunem. Jak jste se na koncert připravoval?
Vlastně jsem cvičil hoďku a půl, hned jak jsem dorazil do Českého centra, kde jsem ubytován. Dokonce jsem ještě pak stihl zajít na muzikál Chorus Line. Byl to opravdu velký zážitek.