Gabriel von Max, Umučení svaté Ludmily, 1864

Gabriel von Max, Umučení svaté Ludmily, 1864 | foto: © Lawrence Steigrad Fine Arts, New York

Mnichov býval zářícím městem umění, které se vyrovnalo i Paříži

  • 0
Jméno bavorské metropole má u nás z historických důvodů nepříjemnou pachuť. Do Mnichova však dávno před první světovou válkou proudily davy umělců včetně českých. Jako někdejší centrum kultury jej nyní představuje výstava v Plzni.

Malířství mnichovské školy bylo ve druhé polovině devatenáctého století mezinárodně uznávaným a oceňovaným fenoménem. U příležitosti vyhlášení Plzně za Evropské hlavní město kultury se v Západočeské galerii na slavnou mnichovskou éru zaměřili. Projekt nazvaný Mnichov – zářící metropole umění obsáhne období z let 1870–1918. Výstava v plzeňských Masných krámech trvá do 6. dubna.

Mnichov byl tehdy vyhledávaný mladými umělci z celého světa, česká komunita mezi nimi měla silné zastoupení. Na výstavě se tak představují například Václav Brožík, Alfons Mucha, Joža Uprka, Jakub Schikaneder nebo Ludvík Kuba. Tuzemští umělci se v bavorské metropoli vzdělávali buď na tamní Akademii umění, nebo v některých soukromých výtvarných školách. Mnichov pro ně představoval většinou alternativu k pařížskému školení nebo jeho předstupeň. Termín „zářící metropole umění“ v názvu plzeňské výstavy je převzat z novely Thomase Manna Gladius Dei z roku 1902.

Výstavy oběma směry

Umění se v Mnichově těšilo výsadnímu postavení, neboť už za doby krále Ludvíka I. Bavorského se stalo důležitou součástí politické reprezentace Bavorska a umělci, z nichž mnohým bavorské království udělilo šlechtické tituly, získali mimořádný společenský status. „Některé obrazy měly takovou odezvu u publika, že byly nazývány senzačními, a dík této popularitě mohly být prezentovány na mnoha místech samostatně,“ uvádějí autoři výstavy Roman Musil a Aleš Filip.

Soužití Čechů s Mnichovem se neomezovalo jenom na studium mladých tvůrců. Bavorský umělecký kvas tu a tam zaznamenávala i naše periodika. Vrcholem byla vzájemná spolupráce mezi mnichovským Kunstvereinem a pražskou Krasoumnou jednotou, jež vedla k oboustrannému zastoupení výtvarníků na pravidelných výročních výstavách.

Plzeňský projekt končí rokem 1918. Do té doby se tu kromě mnichovské školy vyprofilovaly i další skupiny, jako bylo sdružení Mnichovská secese sahající od naturalismu přes impresionismus až po symbolismus nebo skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec), u níž se začínají objevovat avantgardní tendence.

Maďaři, Poláci, Češi

Zahraniční umělci se na vnitřní dynamice umělecké metropole podíleli zásadním způsobem. Ať už se do zdejšího dění integrovali na kratší, či delší dobu, dávali mu nové impulzy. Vedle Maďarů a Poláků tvořili jednu z nejpočetnějších a nejdůležitějších komunit v Mnichově umělci z českých zemí.

Výstava má dvě hlavní části. První se zaměřuje na téma „město umělců“, druhá rozlišuje tři velké etapy mnichovského umění. V rámci expozice se představuje více než sto děl od čtyř desítek autorů.

„Koncentrace tolika hodnotných výtvarných děl klíčových českých a zahraničních umělců slavné éry je jedinečným příkladem naplnění myšlenky Evropského hlavního města kultury. Výstava detailně ilustruje tvůrčí spolužití mezinárodního společenství umělců, bohémů a myslitelů v devatenáctém století, ale i současnou skvěle fungující česko-německou přeshraniční spolupráci,“ soudí o výstavě ředitel Plzně 2015 Jiří Sulženko.