I když se kapela věnovala mohutným oslavám i na letních festivalech, zbyl čas i na práci. Podle Petra Fialy už je připravených jedenáct písní na novou desku, se kterou má kapela velké, ale zatím tajné plány.
Už slavíte docela dlouho a mohutně. To bylo v plánu?
Vůbec ne. Původně jsme chtěli udělat cédéčko s deseti kámošema. Nakonec to nakynulo do dvou disků s DVD, které jsme rozdávali na narozeninovém koncertě. A když bylo jasné, že ten bude dobrej, rozhodli jsme se ho taky zaznamenat. Mrzelo by mě, kdyby to potom nebylo.
Co vám z toho památného vystoupení nejvíc utkvělo v hlavě?
Pamatuju si, jak jsem na konci tančil s Ivošem Chmelařem, zpěvákem, se kterým jsme kdysi kapelu zakládali. Ale samozřejmě jsem to celé znovu viděl mnohokrát při projekcích, když jsme DVD dodělávali. Hlavně si z toho pamatuji strašně příjemný pocit, jak to celé plynulo samo. Jediná produkční záležitost byl přitom ohromný playlist vzadu za oponou, ke kterému každý přišel, podíval se v kolik jde na řadu, a pak tam disciplinovaně čekal s panákem v ruce a šel. Zažili jsme spoustu velkých koncertů, ale žádný jsme si tak neužili.
Jsou na DVD opravdu všichni, co vystoupili nebo se to někomu nepovedlo?
Ano, od začátku do konce,. Nic jsme nevystřihli. Nic závažného se nestalo. Někdo třeba zapomenul slova, ale to jsme samozřejmě nechali, protože tak se to stalo. Je tam ale hodně záběrů ze zákulisí, během kterých některé písničky zní. Mění se podle toho i zvuk. Je to takový filmeček. Měli jsme tam jedenáct kamer a drbali jsme se s tím čtvrt roku, aby to bylo dynamické a akční a stálo to zato.
Co bude dál?
Desku pokřtíme 11. září v pražském Lucerna Music Baru, uděláme pár koncertů po republice a pak už bude s oslavami šlus. Vůbec jsme nečekali, že to tak dopadne a jsme s výsledkem moc spokojeni. Dostali jsme velký impuls, že tolik lidí chtělo předělat naše písničky. A navíc, že to udělali tak poctivě. My žijeme strašně daleko od centra a nikam nechodíme. Připomněli jsme si, že jako kapela existujeme.
Překonala podle vás některá z předělávek originál?
Je to nemožné od Skyline je lepší náladou i refrénem. A Výhledově hrajeme už jenom ve verzi od Slobodné Európy. To je písnička, kterou jsme patnáct let nehráli, protože byla v tak pomalém tempu, že začala sloka a už jsme spali. Pankáči Whiskey a Svěťo nám ukázali, jak se to má dělat. Rychle a nahlas.
Měl jste během slavení čas psát nové písničky?
Myslel jsem, že ho budu mít popravdě víc, ale ano. Do Dárečku jsme dodržovali klasický dvouletý cyklus. Teď mám napsaných jedenáct písniček, tři, čtyři ještě doděláme a příští rok na podzim by to mohlo vyjít. Mohla by to být dobrá deska. Krátká a stručná. Teď jsme nad tím seděli pár dní v hotelu na Smržovce a bude to zajímavé, jsem sám zvědavý.
V jakém směru?
Jsou to všechno písničky, které se dají jednoduše zahrát na španělku. Začali psát i další členové kapely. Připadá mi, jako bychom byli znova kapela na začátku a potřebovali si udělat repertoár, který se bude hrát na koncertech. Žádné konstrukce a vymakanosti, ale jednoduché písničky, které se dobře hrají. Ono se totiž dost těžko překonává, když vyberete nejlepší písničky za dvacet pět let a poskládáte je vedle sebe a pak máte točit řadovou desku, kde je patnáct nových věcí. Už u demáčů toho strašně moc vyhazujeme.
Minule vám s deskou pomohl producent Ondřej Ježek. Máte už plán, jak budete natáčet nyní?
Máme, ale potřebujeme na něj hodně peněz a než je seženeme, rozhodli jsme se, že o tom nebudeme mluvit.
Pojedete do Abbey Road?
Ne, to je proti tomu nuda. Tam může každej.
