Však také pondělní slavnostní koncert k desátému výročí svého oficiálního ustavení - počátky orchestru jsou však ještě o pár let starší - pojali v Dvořákově síni Rudolfina jako velkou společenskou událost za účasti premiéra a dalších celebrit.
Ale hlavními gratulanty byla celá plejáda našich předních sólistů, kteří defilovali před diváky vždy s jedním číslem.
Pavel Šporcl hrál úryvek z Prokofjevova Koncertu č. 2, violoncellista Jiří Bárta přispěl Dvořákovou skladbou Klid lesa, Eva Urbanová a Roman Janál zazpívali árie z Mozartovy Figarovy svatby, Josef Suk s Ivanem Ženatým hráli Bachův Koncert pro dvoje housle. Přišli i další interpreti, symbolicky se střídali i dirigenti pracující s orchestrem.
Třebaže tedy nešlo o ucelený program, nýbrž o všehochuť nejrůznějších slohů, v jejímž průběhu došlo i na promítnutí ukázky z chystaného televizního dokumentu, bylo co poslouchat.
Hlavně preciznost a nasazení, technickou a stylovou jistotu, kterou oslavenci předváděli nejen při doprovodu, ale hlavně v úvodním Beethovenově opusu Egmont a v závěrečné předehře k Rossiniho Italce v Alžíru.
Ta připomínala barevný, energií nabitý gejzír. Tenhle orchestr je prostě stále na vzestupu.
