Na pražské DAMU absolvuje katedru činohry ročně okolo deseti studentů, brněnskou JAMU deset až třináct studentů. Stejné počty studentů ročně vyjdou i z muzikálových oborů. Vyšší odborná škola herecká (VOŠH), která sídlí v Praze pak hlásí okolo dvaceti až pětadvaceti hotových studentů, Hereckou školu Zlín dokončí ročně okolo šesti studentů.
A to tu máme ještě konzervatoře v Praze, Brně, Ostravě, nejrůznější herecké kurzy a letní herecké tábory. Ročně tak školy chrlí přes stovku nových tváří. Najdou skutečně všichni uplatnění?
Čtěte v sobotu
Další osudy mladých herců a co jim doporučují velké zavedené soubory čtěte v příloze MF DNES Scéna.
Pětatřicetiletý herec Vojtěch Hájek vystudoval v Praze VOŠH i DAMU. “Obě studia pro mě byla podstatná a důležitá. Věnují vám čas abyste mohli zkoumat, hledat a objevovat divadelní svět i sebe sama,“ chválí Hájek obě školy.
„Po konci studia na VOŠH jsem měl nabídku do Kladna, po skončení DAMU do Mladé Boleslavi a Hradce Králové,“ popisuje herec, který dva roky hrál právě v královéhradeckém Klicperově divadle. V současnosti má za domovskou scénu pražské Divadlo Radka Brzobohatého. Věnuje se i dabingu.
Konkurenci mezi mladými herci cítí. „Co se kvantity týče rozhodně ano, jelikož každý rok umělecké školy chrlí více jak 150 nových herců,“ upozorňuje. Sám však minimálně mezi spolužáky z DAMU nikoho, kdo by se herecké profesi nevěnoval, nezná. „Z DAMU nikdo takový není, bylo nás v ročníku deset,“ vysvětluje. I další mladí herci se zkušenostmi z pražské Akademie múzických umění se shodují, že drtivá většina jejich spolužáků práci v oboru hned po škole našla. A pokud se nevěnují divadlu, je to spíš proto, že na ně pro filmové či televizní natáčení nemají čas. Pražská VOŠH však produkuje ročně více než dvojnásobek absolventů.
„V posledním ročníku mne, na základě absolventského představení, oslovil režisér Michal Junášek a nabídl mi zkoušení Muzikantské Lidušky v šumperském divadle. Přijala jsem. Už tehdy jsme však se spolužáky připravovali vlastní projekt. Začali jsme budovat v prostorách bývalé klempířské dílny na pražských Vinohradech komorní divadlo,“ popisuje první roky po konci školy Hana Mathauserová, která absolvovala VOŠH v roce 2003.
Rozmanitost a svoboda
„Neměla jsem problém najít uplatnění, měla jsem problém se rozhodnout, zda přijmout lákavou nabídku v Šumperku, nebo se pustit do nejistého divadelního podnikání,“ popisuje herečka, která nyní působí jako ředitelka malé vinohradské scény nazvané D21, kterou vytvořil celý jeden ročník z VOŠH. Její divadlo se zaměřuje na původní texty i hry pro děti.
Malá scéna na uživení v pravém slova smyslu stačí. Na nájem, dovolenou či domácnost je však podle Mathauserové krátká. „Na řadu přichází další aktivity: hostování, moderování, zadaří-li se, tak reklama a další projekty začínající uměním a končící u kýble a smetáku,“ vypočítává. „Ale ta rozmanitost je krásná a já si vážím každé příležitosti stejně jako svobody, kterou mi tahle cesta umožňuje,“ stojí si za svou volbou čtyřiatřicetiletá herečka.
Ne všichni, kdo dokončili VOŠH, však u hraní vydrží. „Každý druhý, řekla bych. Živí se jako barmani, družinářky, jsou to maminky na mateřské, produkční či dál studují a stále hledají ten pravý cíl,“ popisuje. Mathauserová souhlasí s tím, že školy produkují příliš mnoho absolventů. „Ale ty počty se myslím nijak zásadně nezvyšují. A navíc, konkurencí nám nejsou vystudovaní herci, ale dobří herci. Konkurence nás žene dopředu a nutí nás být lepší. Co víc si přát?“ dodává.
Pro absolventy VOŠH je prý výrazně těžší najít práci než pro ty z DAMU či JAMU. „I když sama jsem to nikdy nepocítila. A protože mám vystudovanou VOŠH a zároveň produkci na DAMU, vím, že na tom, jaký člověk je, nemá zásluhu škola, ale lidé, které tam potkává, kteří jej vedou, učí, inspirují,“ uzavírá Mathauserová. „Talent je jedna z ingrediencí a na kontaktech nejspíš vždy záleží. Pokud Vás nepozvou na konkurz, nemáte šanci cokoliv předvést. Věřím však v píli a vytrvalost,“ doplňuje Hájek.
